Bruno Brych

* 1938  

  • „Někteří byli takoví, že jim to vyhovovalo, ten režim, protože mohli všechno, oni měli i zbraně a kdesi cosi. A my jsme ho tak nějak přežívali, s nima jsme to nějak vydrželi. A potom, když přišla tahle možnost se projevit, to jsem byl v té konstrukci, bylo nás tam asi patnáct. My jsme nic nedělali, jenom jsme malovali plakáty, Dubčeka jsme chválili a tak podobně. Vyvěšovali jsme plakáty… nebo i transporty ruský, když jely, tak jsme jim nalepili takhle zezadu ‚Ivane, běž domů!‘ a takové ty věci. Na střeše byla hvězda, taková veliká konstrukce, a vždycky, když se splnil měsíční plán, tak ta hvězda svítila. Hned jsme ji shodili dolů. Potom se ale plán plnil i bez té hvězdy.“

  • „Po osvobození, když sovětská vojska osvobodila tady tu oblast, tak potom v září jsem začal chodit do české školy do druhé třídy a já jsem neuměl ani slovo česky. Koukal jsem a nevěděl, co mám dělat. Maminka – s tatínkem tam občas nějaká ta čeština byla – ale teda absolutně neuměla. Tak mě učila češtinu, i když ji sama neuměla, tak asi tak nějak to vypadalo. Takže byly nějaké problémy, ta němčina tam byla taková hodně zafixovaná. Postupně se to měnilo, občas se mi děti smály, že čtu nějakou větu, že flak jel, to byl vlak, jednoduché ‚v‘ v němčině ‚f‘, tak to tam bylo pořád. No, pak jsem se z toho dostal, šel jsem nahoru a zlom nastal v páté třídě.“

  • „Byla tam spousta zajatců v Mimoni. Byli to Angličani, Rusové, Francouzi, těch byla většina – Rusové a Francouzi. A oni je dávali na různé práce v Mimoni. ‚Ty budeš dělat to, ty budeš kopat jako tady ty žlutý vesty.‘ Tak to dělali ty trestanci a pak je večír vždycky někde zavřeli. A tam byl jeden, ten jezdil s potahem u města s koňmi a potřebovali podkovy. Tak přijel tatínek, on tyhle drobnosti dělal na chodníku venku na silnici normálně. Ten kůň byl velmi neklidný a on říkal: ‚To je nebezpečný pro kováře, že ten kůň kopne a zabije ho.‘ Tak řekl: ‚Hele, Ivane, stoupni si tady.‘ A děda držel tomu koni nohu a tatínek koval. Šel tam nějaký zarytý esesák a pravil… Já to řeknu, pardon, jak to bylo řečeno: ‚Proč ta ruská svině stojí tady na chodníku a vy tady pracujete za něj?‘ Tatínek pravil: ‚To není žádná svině, je to člověk jako každý jiný. A tady jde o to, že by ten kůň mohl někoho zabít, protože je hrozně nepokojný.‘ Výsledek byl to, že za to, že to tatínek řekl, tak šel kopat protitankové zákopy do Polska.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Nový Bor, 15.11.2019

    (audio)
    délka: 01:23:01
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Některým lidem ten režim vyhovoval, my jsme tak nějak přežívali

Bruno Brych (druhá polovina 50. let)
Bruno Brych (druhá polovina 50. let)
zdroj: archiv pamětníka

Bruno Brych se narodil 11. září 1938 v Brništi u České Lípy. Pocházel ze smíšené rodiny, jeho matka byla Němka a otec Čech. Dětství prožil v Mimoni v Sudetech, otec byl v roce 1944 totálně nasazen na práci na kopání zákopů na frontě. Na samém konci války pamětník zažil sovětské bombardování Mimoně. Rodina nemusela do odsunu, ale Bruno se musel naučit česky. Vystudoval střední průmyslovou školu. Vojnu odsloužil ve Valašském Meziříčí. Od roku 1974 až do odchodu do důchodu pracoval ve výzkumném oddělení sklárny Crystalex v Novém Boru.