François Brélaz

* 1939

  • „Jednou jsme vycházeli od Hejdánka, šli jsme na tramvaj a Miloš mi řekl: ‚Vidíš toho chlapa se žlutou čepicí? To je policajt.‘ Nastoupili jsme do tramvaje, vystoupili na Václavském náměstí. Hned k nám přistoupili dva lidé v civilu. ‚Passport, bitte!‘ Prohlédli si pasy. Nato mi Miloš povídá: ‚Musíme se přesvědčit, jestli nás stále sledují, nebo už ne. Počkáme na tramvaj. Když se bude rozjíždět, naskočíme. Jestli naskočí někdo po nás, stále nás sledují. Když po nás nikdo nenaskočí, sledování skončilo.‘ Tak jsme naskočili do tramvaje, nikdo po nás už nenastoupil, ujeli jsme jednu zastávku a znovu jsme vystoupili.“

  • „Doslechl jsem se, že existuje Asociace Jana Husa podporující československé učitele, disidenty, která vznikla v Anglii, pak ve Francii. Přes tuto organizaci jsem se dostal k Hejdánkově adrese. Tak se stalo, že jsem na začátku srpna 1982 se svou rodinou zazvonil u Hejdánků. Paní Hejdánková přišla otevřít a hned nám dala znamení, abychom šli co nejrychleji dál. Pak jsem se seznámil s Hejdánkem, který trochu mluvil francouzsky. To byl tedy první disident, [kterého jsem osobně poznal]. Zeptal jsem se ho, jestli mi může dát adresu někoho dalšího, protože v té době mohl kdykoli skončit ve vězení. Tím jsem získal několik styčných bodů. V roce 1983 mi dal adresu Miloše [Rejchrta] a Vršní 60 je teď moje základna, když jsem v Praze. A pak jsme spolu zažili spoustu dobrodružství.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 23.08.2022

    (audio)
    délka: 01:34:35
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Svobodu slova chci pro sebe i pro druhé

François Brélaz (1985)
François Brélaz (1985)
zdroj: archiv Miloše Rejchrta (původně archiv Françoise Brélaze, poskytnuto prostřednictvím Miloše Rejchrta se souhlasem obou pamětníků)

François Brélaz se narodil 16. října 1939 v Lausanne. V letech 1956–1999 byl zaměstnancem švýcarské pošty. Od poloviny šedesátých let podnikal cesty do Československa. V roce 1982 založil ve Švýcarsku místní pobočku Asociace Jana Husa (Association Jan Hus), dlouhodobě pak působil jako její jednatel. V Československu udržoval úzký kontakt s disidenty, zejména s Milošem Rejchrtem. V letech 1982–1989 byl klíčovým podporovatelem československého disentu ve Švýcarsku. Do listopadu 1989 dokázal podle zasvěcených odhadů pro disent shromáždit a předat přes milion korun. Zároveň o situaci v Československu psal pod různými pseudonymy články do švýcarských novin. Po svém odchodu do důchodu začal roku 2000 podnikat charitativní cesty do Burkiny Faso a podporovat vzdělávání vybraných místních dětí a mladistvých; těmto aktivitám se věnoval i v době natáčení (2022). Mezi lety 2002 a 2015 byl poslancem kantonálního parlamentu za Demokratickou unii středu.