„Skončil jsem ve Vlašimi a říkal jsem, že ve Vlašimi na to kašlu, a pan Bican mi říká: ‚No vždyť taky nebudeš tady ve Vlašimi.‘ A já na to povídám: ‚No zaplaťpánbůh, že už nic nebudu dělat.‘ A on povídá: ‚No asi ne, protože budete ve Slavii.‘ Koukal jsem na něj a říkám mu: ‚Pane Bican, všechno dokážete… Víc gólů jste dal než Pelé...‘ Takhle opravdu, on dal více gólů. ‚... Ale tohle nedokážete.‘ A on na to povídá: ‚Proč?‘ A já povídám: ‚Protože jméno Bouška Jozef, tak já jsem pro hráče Josef Vojta, a to nikdo neřekne, mě normálně vypískají – Slavie.‘ Představte si, on tam došel, na ty, co tam byli, a oni mu říkají: ‚Pane Bican, nemáte nějakého hráče v té Vlašimi?‘ A on jim povídá: ‚Jeden by tam byl!‘ A oni: ‚Jakej?‘ On na to: ‚Nějaký Bouška,‘ protože on mě taky předtím neznal. A dva funkcionáři omdleli a říkali: ‚Bouška – Pepik, jo? To je blázen, ten to tady normálně vždycky ‚povraždil‘ a vy mi ho dáváte do Slavie?‘ A on jim na to povídá: ‚Jiného nemám.‘“
„Ty zápasy vůbec nebyly... Trochu těžší byla… jak to tam bylo?“ – „Guatemala?“ – „Ale Guatemala, ti se nedostali ani za půlku vůbec.“ – „Nebo Bulharsko? Tam to bylo 2:2.“ – „Bulharsko, to bylo nebezpečné. To bylo nebezpečné, protože jsme měli to Bulharsko a udělali jsme první poločas 2:0, jak jsme hráli. Druhý poločas, tak už tři nebo čtyři hráči nemohli dýchat. Tak Bulhaři dali dva góly. Takže udělali dva góly a tak tam hráli. A tihle, jak říkáte, Guatemala, tak to bychom mohli hrát my dva a ještě tady s [kolegou].“
Josef Bouška se narodil 25. srpna 1945 v Trnavě, ale krátce po narození se rodina přestěhovala do Prahy. Zde se začal více seznamovat s fotbalovým míčem a tato hra ho natolik uchvátila, že nastoupil se svým bratrem Svatoplukem do mládežnického klubu Sparty Praha. Od roku 1963 hrál mladý talentovaný hráč již za dospělý tým a byl nominován do reprezentace, kde Československo reprezentoval na mezinárodních mládežnických turnajích. S dvěma krátkými pauzami působil v pražské Spartě až do roku 1971. Během svého angažmá se účastnil s československou reprezentací i Letních olympijských her v Mexiku (1968), kde však fotbalisté skončili již v základní skupině. Svou aktivní sportovní kariéru nakonec ukončil v pražské Slavii, kde působil až do roku 1975. Od počátku osmdesátých let se začal věnovat trenérské kariéře. Působil jako asistent trenéra a později jako hlavní trenér. V polovině osmdesátých let využil zahraniční nabídky a odjel trénovat do Kostariky, kde nakonec působil šest sezon. V době natáčení (2025) žil Josef Bouška v Praze.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
