Hana Borgströmová

* 1939

  • „Tenkrát to dopadlo tak, že jsem chtěla dělat zkoušky na vysokou školu, když už jsem pracovala rok, a oni mě nepřijali a nedali doporučení. Táta šel na sekretariát a já šla s ním. Bylo to v roce 1958. Řekli mu, že nemají zájem na tom, aby studovaly děti lepších rodičů, ale jenom děti dělníků. A že už studuje můj bratr. Takže jsem doporučení na školu nedostala. Tatínek byl komunista a na sekretariátu jim tenkrát hodil legitimaci pod nohy. Já jsem byla při tom. To si pamatuji, to do smrti nezapomenu.“

  • „V šedesátém osmém roce, když sem přišli Rusové, bydlela jsem v Ženských domovech a s kamarádkou jsme šly ráno do práce. Já jsem dělala od šesti. Musely jsme ze Smíchova na druhou stranu, dělala jsem na Vyšehradské. Lidi na nás volali, kam jdeme, a my jsme říkaly, že do práce. My jsme nic nevěděly, ani ona, ani já. Oni říkali, že nás obsadili a já říkám: 'Kdo? Němci?' To si pamatuju. Kde by mě napadlo, že Rusové! Oni po nás stříleli, mosty byly obsazené z obou stran. Jak jsme se dostaly na druhou stranu, už si nevzpomínám. Ta moje kamarádka, ta druhý den utekla. Neměla pas, jela na občanku a neměla ani peníze. Já jsem jí dala tisíc korun. Nepočítala jsem, že je někdy uvidím. Tenkrát mi její rodiče řekli, že je to moje vina, že utekla, že kdyby neměla peníze, tak by neutekla. Já jsem jim řekla, že by jí to půjčil někdo jiný. To je logické.“

  • „Pracovala jsem s výtvarníky uměleckých děl a chodila jsem s nimi na jednání. A jednou jsem přišla do kanceláře a seděl tam můj vedoucí s druhým spolupracovníkem a na stole hromádka peněz. A když jsem vešla, tak tu hromádku stáhli pod stůl a já jsem dostala výpověď. Jiní kolegové mi o nich řekli, že berou za jedno dílo minimálně 15 tisíc. To byly úplatky. Aby ti umělci dostali svá umělecká díla na metro, tak upláceli mé kolegy, kteří byli investoři - ten můj vedoucí." - "A vy jste v tom nejela..." - "Ne. Proto jsem taky dostala výpověď a dodnes nechápu, proč jsem vlastně dostala výpověď, když jsem neměla žádného svědka. I kdybych to bývala někde řekla, tak jsem neměla důkazy. Nikdy jsem to neřekla, říkám to prvně vám. Kdybych to tehdy někde řekla, asi bych za to měla postih. Neměla jsem důkaz. Takže nechápu, proč jsem tu výpověď dostala."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha , 03.03.2020

    (audio)
    délka: 01:19:35
    nahrávka pořízena v rámci projektu Paměť národa: příběhy z Prahy 2
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Otec důstojník, matka kulačka? Nemáme zájem, abyste studovala

Hana Borgströmová v roce 2020
Hana Borgströmová v roce 2020
zdroj: Post Bellum

Hana Borgströmová, roz. Vytlačilová, se narodila 24. listopadu 1939 v Žamberku. Její otec Otto Vytlačil pocházel z Pardubic, maminka Otýlie z osady Zákopanka u Žamberka. Otec byl vyučený výtvarný zámečník, ale povoláním důstojník Československé lidové armády. Do roku 1939, než se Hana narodila, žili Vytlačilovi na Slovensku v Popradu. Po roztržení Československa a vzniku protektorátu se přestěhovali do Zákopanky u Žamberka. Otto Vytlačil za války vstoupil do vládního vojska, jehož jednotky byly povolány do Itálie, kde dle vyprávění Hany přeběhl k partyzánům bojujícím proti nacistům. Po válce vstoupil do KSČ a působil v posádce v Žamberku. Hana navštěvovala základní školu v Žamberku, ale dokončila ji v Benešově u Prahy, kam se rodina v roce 1951 přestěhovala kvůli otcově přeložení. V roce 1957 odmaturovala na gymnáziu a chtěla se hlásit na pedagogickou fakultu. Studium jí však nebylo doporučeno kvůli tomu, že rodiče nebyli dělnického původu - matku označili za kulaka, otec byl důstojník. Později vystudovala dálkově střední průmyslovou školu stavební. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 cestovala po Itálii, chtěla emigrovat do západního Německa, ale vrátila se do Čech. Pracovala na okresním podniku bytového hospodářství (OPBH) v Praze a v Metroprojektu v investičním oddělení. Zde se v roce 1979 stala nepohodlným svědkem úplatkářství a byla vyhozena pro údajnou nadbytečnost. Soudila se a soud vyhrála. V Metroprojektu pak pracovala do roku 1989. V roce 1984 se provdala za Švéda, ale žila nadále v ČSSR. Za manželem odešla až v 90. letech.