Jiří Blažíček

„A jaké bylo Rusko v tu dobu [v 70. letech], jak se tam žilo...?“ – „Pro mě to byla hrůza. Jedna věc je, co vám chtěli ukázat – velkej barák, Lomonosovu univerzitu… a těch baráků tam bylo několik. My jsme si ale vzali taxík, za něj se tehdy platilo pár korun, a jezdili jsme sami. A když to bylo možné, tak v tom dnu, po oficiálním zájezdovém programu. Nás nikdo nehlídal, kam jedeme, byli jsme zájezd. Tak jsme viděli automaty na alkohol, to bylo neuvěřitelný, cikány, co měli americké vozy s přívěsy, to bylo u Jerevanu – jedeme a najednou vidíme kemp plný ruských cikánů s bouráky a říkali nám: ‚Pojďte!‘ Tak jsme šli, pozvali nás na šašlik. Vyvrhli to na cestě a vařili… Takže jsme zažili i takové věci.“

„Protože jsem kdysi promítal dětem v sokolovně, když jsem ještě chodil s tátou cvičit. Tak mě napadlo, že když nám kluci přinesou vyvolaný film, tak bychom to mohli promítat na zeď a přes kameru snímat a vysílat. To byl můj nápad. Přitáhli tam promítačku a já tam maloval plakáty s nápisy: PŘEPOJUJEM. Vše se promítalo na stěnu a televize to vysílala. Nosili filmy, na nich bylo to, co se děje v ulicích, co kde kdo natočil... Filmy chodili vyvolávat asi do Jindřišské. Promítalo se to na zeď a přes normální kameru se to pouštělo ven.“