Oluša Bláhová

„Osmačtyřicátý rok, pětadvacátého února, když byl ten komunistický převrat, tak udělali studenti velikou manifestaci, ale tichou, to se vůbec nesmělo promluvit v tom průvodu. Vyšlo to z Techniky, kde to bylo svoláno na Karlově náměstí, kde bylo Vysoké technické učení, odtamtud se vyšlo Resslovou ulicí, po nábřeží a přes most na Hrad a na Malostranské náměstí. Byl zákaz mluvit, museli jsme být úplně zticha, aby nebyl žádný důvod nás nějak rozhánět, ovšem když jsme přišli na Malostranské náměstí, tak tam přijely plné autobusy milicionářů a šli do nás. Honili nás, my jsme utíkali, někteří zpátky na Hrad, někteří pod Petřín, no a oni za námi, tam už čekali další [milicionáři], my jsme utíkali k prezidentovi, abychom ho podpořili. A nahoře jsem viděla, na to nikdy nemůžu zapomenout, když seshora utíkal kluk až na Malostranské náměstí, tam jsem ho potkala, on nesl prapor přes ruku a říkal: ‚Zabili nám kamaráda, střílejí do nás, nechoďte tam!‘“

„No a začaly prověrky, a aby to vypadalo, že za to můžeme my, tak tomu říkali studijní prověrky, a protože já jsem tady v Kyjích byla ve straně Mladých národních socialistů (protože mně se vždycky líbila politika, tak jsem tam dělala funkci vzdělavatelskou) a oni to měli podchycené, kdo tam byl, tak mě hned zavolali na akční výbor a následovaly okamžitě sankce, oni to poslali do školy a tam mě okamžitě na základě toho vyhodili na dlažbu.“