"Nakonec jsem se do Německa dostala. A tam jsem zírala, jak mohou mentálně postižení lidé žít. Protože už předtím jsem tady v Čechách takové zařízení navštívila pod Kuňkou [Kunětickou horou], jak je perníková chaloupka. Byla jsem úplně šokovaná, tři neděle jsem brečela a byla úplně vyřízená z toho, co jsem tam viděla. To byla skutečně hrůza. I když tam ještě byly jeptišky a s těmi lidmi zacházely pěkně, ale ti lidé vypadali bědně, neupraveně. No hrůza. Tady [v Německu] jsem najednou viděla, že mentálně postižený může žít jako člověk. Přijela jsem do zařízení, kde bylo všechno krásné, lidé byli pěkně ustrojení, bylo o ně pečováno, měli práci nebo alespoň byli na pracovišti. Považovala jsem to za nějaké rekreační zařízení, jak to tam pěkně vypadalo."
"[Alfréd Piffl] měl několik titulů a byl také děkanem na univerzitě. O to všechno ho připravili, když ho zavřeli. Když se vrátil, neměl ani zaměstnání, nic. Dělal přidavače u zedníků. Postupem času, protože se vědělo, že je šikovný, nadaný a fundovaný, tak postupem času zase získal nějaké postavení. Takže neumíral úplně odstrčený. Zase měl určité funkce a tituly."
"Ano, [s dědečkem Schückem] to dopadlo velmi špatně, protože mu všechno sebrali. Měl drahé stroje, které se používají dodnes. To mu normálně [komunisté] zabavili, ale dovolili jim chodit do práce do jejich dílny pracovat na jejich strojích. A dostávali plat asi tři sta korun měsíčně. To už byli oba dost staří a sedření, ale jiný zdroj financí nebyl, takže dost dlouho pracovali ve svojí dílně, ale už nebyla jejich."
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.
AI asistent Paměti národa Probádá tisíce příběhů pamětníků
Objevte nový způsob, jak používat Archiv Paměti národa. Ptejte se na témata, události, místa nebo zkušenosti, které vás zajímají. AI asistent prohledává přepisy rozhovorů s více než 30 000 hodin nahrávek rozhovorů a vyhledává relevantní vzpomínky napříč archivem. Nemusíte znát jméno pamětníka ani vědět, kde hledat. Stačí položit otázku vlastními slovy.
Miloslava Bičíková se narodila 19. ledna 1942 v Pardubicích Františku a Vlastě Fajkusovým. Jako malá se sestrou zažila nálety na Pardubice. Maminka se zamlada kamarádila s Věrou Junkovou a Alfrédem Bartošem, později popravenými za protinacistický odboj. V 50. letech komunisté znárodnili otci živnost na výrobu klarinetových plátků. O rodinné knihařství přišli také prarodiče. Strýc Alfred Piffl, významný architekt, byl odsouzený ve vykonstruovaném politickém procesu. Pamětnice kvůli špatné ekonomické situaci po znárodnění nemohla vystudovat a 20 let se živila jako kreslička v pardubické Tesle. Do manželství s pardubickým archivářem Zdeňkem Bičíkem se roku 1972 narodil syn Vlastimil. Stála u založení Klubu přátel Pardubicka a starala se o bratra s Downovým syndromem. Po sametové revoluci se opakovaně vracela do Německa do Neustadt an der Aisch, kde sbírala zkušenosti při práci s dospělými mentálně hendikepovanými lidmi. Tamní systém chtěla převést do Pardubic. Pracovala jako ředitelka azylového domu. V roce 2025 žila v Pardubicích a věnovala se jako dobrovolník mentálně postiženým lidem v Kontaktním klubu.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
