Kiril Berovski

* 1952  

  • „V srpnu jsme mívali všichni ve firmě dovolenou. I zákazníci věděli, že v srpnu nefungujeme. Odjeli jsme do Bulharska k rodičům. 13. srpna 2002 mi volali z Prahy: ‚Kirčo, jsi pod vodou!‛ Nebylo mi sice nejlíp, ale řekl jsem si: ‚Přece se nezabiju!‛ Dal jsem si pár panáků, sedli jsme si s manželkou a přemýšleli, co budeme dělat. Nejdříve to musíme vidět a pak rozhodneme, jak dál. Dostali jsme se tam až za měsíc. Hned to nebylo možné, protože celé oblasti byly zavřené. My jsme měli sklady v Holešovicích, kde bylo všechno pod vodou. Otevřeli jsme garáž a tam dvě úplně nová auta zničená. Dodávka a Mondeo, všechno na odpis. Ve skladu jsme měli třicet sedm tisíc lahví vína. V červenci jsem je přivezl třemi kamiony a dal do skladu. S dodavateli jsem měl dohodu, že to budu platit postupně. Už jsem nezaplatil. Státní hygienik přikázal, že se všechno musí vyhodit. Museli jsme si dokonce zaplatit i ty kontejnery. Přiznávám, že dvě palety jsme schovali a s našimi partnery jsme se strašně opili. Co nám zbývalo?! Pak jsme si s paní sedli a lámali si hlavu, co dál. Řekli jsme si, že zkusíme pokračovat. Firma byla rozjetá, měla své jméno, já jsem byl všude známý, byl jsem dokonce několikrát v televizi diskutovat o víně, dařilo se nám. Proti více než stoleté vodě jsme ale pojištění nebyli. Začali jsme postupně splácet. Za pět nebo šest let jsme část z těch dluhů smazali, ale po čase jsme zjistili, že to neutáhneme. Poctivou prací to nešlo. Splatili jsme zboží výrobcům, začali jsme splácet úvěry bance a dostali jsme se do insolvence. Prostě hrůza! Nemám ve zvyku se točit k problémům zády, snažím se hledat řešení. S firmou jsme ale skončili. Tehdy jsem začal hledat různé brigády, dělal jsem na nádraží, to myslím není žádná ostuda. Paní si taky našla práci. Nějak to šlo dál.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Asociace bulharských spolků, Praha 2, 20.09.2016

    (audio)
    délka: 01:18:57
    nahrávka pořízena v rámci projektu Nejsme tu sami: příběhy našich menšin
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Příroda nám dala ústa a uši, abychom se dokázali domluvit

Kiril Berovski, 1974
Kiril Berovski, 1974
zdroj: album pamětníka

Kiril Berovski se narodil 19. října 1952 v hlavním městě Bulharska Sofii jako jediné dítě svých rodičů. Od šesti let aktivně sportoval, věnoval se fotbalu. Po základní škole absolvoval střední technickou školu, kterou zakončil v roce 1970 maturitou. Ve stejném roce složil úspěšně přijímací zkoušky na vysokou školu sportovního zaměření a nastoupil povinnou dvouletou vojenskou službu, během které se oženil. Jeho manželka odešla studovat Vysokou školu ekonomickou do Prahy, kam ji Kiril v roce 1972 následoval. Po kurzu češtiny na Univerzitě 17. listopadu v Holešově studoval na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy. V roce 1974 se jim narodil syn. Studium v Praze manželé ukončili v akademickém roce 1977/78 a vrátili se do Sofie, kde se jim hned po návratu narodila dcera. Kiril pracoval jako trenér a později se sportu a trenérství věnoval i v rámci pracovních povinností na ministerstvu vnitra, kde se zabýval kriminalistikou. V roce 1998 založil v Praze s kolegou ze studií firmu na dovoz vína. Po smrti společníka ji vedl sám, později s manželkou. Rodina znovu přesídlila do Čech. V roce 2002 přišla firma během povodní o veškerý majetek. V roce 2013 se Kiril stal předsedou Asociace bulharských spolků. Nyní je v důchodu, žije s manželkou v Praze.