Jan Beránek

„A ještě taková zajímavost z vojny: Tady v Holešově byli výsadkáři, kteří byli jediní v republice, kteří nepustili ruské vojáky do kasáren. A bylo to velice zajímavé. Dokonce se to i psalo teď o výročí a to jsem se dozvěděl podrobnosti. Ty výsadkáře pak rozpustili, protože přísahali věrnost Dubčekovi. Tak je rozpustili po celé republice. A já dostal k sobě, dokonce i do světnice, ty velitele jejich čet. Pomáhali tam pak na těch stavbách.“

„Ještě taková příhoda v tom osmašedesátém: Když ti Rusové přijeli, tak jsme byli z toho tak rozčarovaní, že jsme sedli na americký džíp a jeli jsme jim v ústrety s vlajkami. A když si to teď domyslím, co by se mohlo stát, kdyby se do nás pustili, tak to by bylo nepříjemné.“ – „Mohl byste to vyprávět trochu podrobněji? Jak jste k tomu džípu přišli? Co to bylo za nápad?“ – „Džípy byly taková až skoro móda. Byl tady můj kamarád Honza Batík, který je tady ve Zlíně také znám svým smýšlením. A ten si svůj džíp, který si krásně spravil… a postupně se sehnaly nějaké další džípy a jeden z nich jsem získal dokonce i já. Ale tehdy jsme jeli na jeho džípu. Bylo nás na tom asi deset, vepředu, vzadu... A jeli jsme směrem na Vizovice, odkud jsme předpokládali, že by Rusové mohli přijít. Já jsem potom později s tím džípem ještě chvilku jezdil, ale střílel do výfuku. Když jsem jezdíval přes Dobrotice, kde v lese tam byli ti vojáci, tak se mi stalo, že mi to střelilo do výfuku – tak jsem měl i trochu strach…“

„Když létala ta letadla, tak to byl můj veliký nepříjemný zážitek, protože mě v noci maminka vzbudila, plakala. Otec z toho byl také celý vedle, že nás přepadli. A to na mne velice dolehlo a projevilo se to třeba i tím, že když v osmašedesátém roce začala plesová sezona, tak naše děvčata z tanečního klubu roznášely na plesech losy a my tam dělali předtančení. A pozvali si nás ti komunisti, abychom vystoupili, a my to sborem odmítli. Skutečně to asi začalo mnou, kdy jsem prohlásil, že tam nejdu, že nastupuji na vojnu. Tak partnerka samozřejmě řekla, že ona také ne, a pak se to nějak rozjelo, že tam tedy všichni vystupovat nebudeme. A Mědílková také pak řekla, že si to myslela a že to sama zrušila. Ale tím se také taneční klub dostal do útlumu.“