Karel Beneš

* 1932  

  • „Dělali jsme ilustrace, já jsem dělal už grafiku, užitou grafiku a pak jsem dělal volnou grafiku. Tenkrát všichni dělali budovatelský témata a to mně bylo tak šíleně protivný… ne že bych to nedovedl nakreslit, ale já jsem si říkal: ‚Tohle já vám nebudu dělat. Ono je to všechno tak smutný… Já budu dělat samý veselý věci.‘ Tak jsem začal dělat klauny a potom masopust. Bylo dobré, že to v té grafické komisi respektovali a někdy to vzali, takže to bylo v galerii. Já jsem nikdy žádný hvězdičky nemaloval ani plakáty komunistický jsem nedělal, nic takového. Ani to po mně už nikdo nechtěl.“

  • „Pak ve škole, když byla měnovka, byl také tlak, abych vstoupil do strany. Tenkrát mi ohromně pomohl Strnadel, ten těm funkcionářům řekl: ‚Vy se jenom staráte, aby byli všichni ve straně, ve straně je většina, tak já chci, aby tady byl alespoň jeden nestraník.‘ Tak jsem nebyl nikdy ve Svazu mládeže, nebyl, nebyl jsem nikdy ve straně a takhle jsem vystudoval bez jakýchkoli problémů.“

  • „Ty sedláky všechny znárodnili v roce 50, tak znárodnili i mého otce. Sebrali mu živnost a hlavně veškeré zařízení odvezli a otec z toho byl tak špatnej, že byl děsně protivnej, nemohl spát, neměl práci, nadával furt na komunisty… Potom mu sehnali práci, dělalo se zdravotní středisko, říkali mu: ‚Pane Beneš, vy budete dělat stavební dozor.‘ Tak ten dozor dělal asi měsíc, ale zjistil, že ten materiál, co tam vozí, se ztrácí. Tak tam v noci hlídal a zjistil, že ti funkcionáři cement a cihly vozí domů. Řekl: ‚Pánové, šlus, žádná krádež tady nebude, to já nemůžu nechat být a já to ohlásím.‘ Už ale nic nemohl ohlásit, protože ho vyhodili a neměl vůbec žádnou práci.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    V praze, 23.10.2015

    (audio)
    délka: 01:58:29
    nahrávka pořízena v rámci projektu Osudy umělců v komunistickém Československu
  • 2

    v Praze, 25.01.2016

    (audio)
    délka: 01:58:29
    nahrávka pořízena v rámci projektu Osudy umělců v komunistickém Československu
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Nikdy jsem žádné hvězdičky ani komunistické plakáty nemaloval

5884-portrait_present (2).jpg (historic)
Karel Beneš
zdroj: ED

Grafik, malíř a ilustrátor Karel Beneš se narodil ve Vlčnově 1. května 1932. Za války sledoval německé vojáky cvičící poblíž rodné obce a později jako student gymnázia v Uherském Brodě letadla spojeneckých vojsk mířící nad Německo. Noci konce války přečkával s rodinou ve sklepě, viděl, jak Němci odcházeli a střídala je osvobozenecká vojska 2. ukrajinského frontu, vedená maršálem Malinovským. V roce 1947 přestoupil z kvarty na Vyšší školu uměleckou v Jablonci nad Nisou, obor sklo. Výrazně ho však bavilo kreslení a díky podpoře místních profesorů měl příležitost se kresbě věnovat a připravit se na přijímací zkoušky na pražskou Vysokou školu uměleckoprůmyslovou. Během studií se věnoval litografickému zpracování motivů z rodné Moravy, vlčnovské svatbě i Jízdě králů, studia završil ilustracemi k vojenským písním. V osmdesátých letech se celosvětově proslavil svými ex libris, ke kterým ho přivedl grafik a „malíř koní“ Emil Kotrba a jichž má na kontě přes pět set. Hojně se věnoval knižním ilustracím, za knihu Zlaté slunce, bílý den od Josefa Václava Sládka získal v roce 1996 Zlatou stuhu, ocenění v oblasti knižní tvorby pro děti a mládež. Se svou manželkou, malířkou Danielou Benešovou-Hahnovou, žije v Praze a často spolu vystavují. Mají syna a dceru.