Bohumil Benák

* 1932

  • „U Vaculíkových jsem byl jako dítě (na zájezdu v roce 1947 u Lovosic – pozn. ed.) a pak, když jsem byl u švagra, tak jsme zase kontakty s tou rodinou zlepšili a navštívili jsme je tam. Tak jsme se domluvili s Milanem, že oni přijedou sem. Byla svatba tady u sousedů a to bylo v Čechách takové napětí, byly tam ty ruský tanky, tak jsme ani nemysleli, že přijedou. Jeli jsme tady z města a potkali jsme české auto. Já jsem je dočkal tady u brány, oni to bylo moji… Na autě měli českou vlajku s černou prouhou. Tak jsme věděli všechno.“ Tazatel: „A vrátili se potom zpátky?“ – „Ano. Vraceli se potom zpátky. Některé naše hotely ubytovávaly ty lidi zdarma tady, než se tam to napětí zmenší. Vraceli se, ale byli i takoví Češi, kteří odtud odešli do Rakouska nebo Itálie a nevraceli se do Čech.“ Tazatel: „Co jste si pomyslel, že se u nás děje? Týkalo se vás to?“ – „Týkalo se nás to moc, protože jsme viděli, že u nás se to zlepšilo, u vás se to zhoršilo. Týkalo se nás to – proč by jeden národ musel být na druhém tolik závislý, tolik nesamostatný, aby ho musel tolik poslouchat, mluvíme o Rusácích. Proč by Češi nemohli mít svoji vládu, bez zájmů jiných zemí. To se nás týkalo moc. Samostatné Československo pro nás znamená moc.“

  • Tazatel: „Ještě když se vrátím k vašemu tatínkovi. Je zajímavé – protože byl český občan, tak byl povolaný do Čech před druhou světovou válkou… Byl sám, nebo jich bylo víc, kteří jeli tady z okolí?“ – „On byl mezi prvníma, kteří byli v konzulátě v Záhřebu. Dostal (peníze – pozn. ed.) na cestu do Čech. Bylo to v Jednotě (aby se přihlásili do československé armády – pozn. ed.). Málo Čechů se dostalo do Čech, protože už i Jugoslávie se nějak přiklonila víc k Hitlerovi, už ani nepouštěli ty lidi tam, a druhá věc – ani nestačili tam, protože ty Sudety byly tak brzy zabrané, že už ani nebylo potřeba tam jet. Takže on byl mezi prvníma, kteří se tam dostali. Ale zpátky nemohl přes Rakousko, nemohl přes Maďarsko, tak přes Ukrajinskou Rus a Rumunsko přijel domů za nějakou dobu.“ Tazatel: „Když se vrátil, byl zklamaný z toho, že nemohl bojovat?“ – „Byl zklamaný z toho, že Němci berou českou zem. Byl zklamaný moc. Proto právě je neměl rád.“ Tazatel: „To byla docela nebezpečná situace, že vstoupil k partyzánům. Neměli jste strach?“ – „Měli jsme strach všichni dohromady. Jenomže tady v Lipovci jsme všichni Češi, takže jsme se nebáli, že by někdo vyzradil někoho. Takže z toho jsme neměli strach. Ale trochu to bylo napjatý.“ Tazatel: „Když by to někdo vyzradil, co by se dělo?“ – „Tak by ho zavřeli do Jasanovce nebo někam a popravili by ho. Bylo to moc nebezpečný, ale nakonec to dobře dopadlo.“

  • „Škola (v Lipovci – pozn. ed.) nebyla, chodilo se do školy do Daruvaru, nebylo to nic. A byl o polovičku menší Lipovec. Zaměstnání nebylo žádné nikde, všichni dělali to zemědělství. Měli dvě tři kravičky, kousek políčka. Koňmi se obdělávalo pole, byla to těžká dřina. Byl to těžký život pro sedláka, prodat se nic nedalo, těžko se prodávalo a peněz bylo strašně málo. A daně byly, ty se musely platit povinně, a jestli ne, tak přijdou a vyvedou ti krávu z chlíva a prodaj.“ Tazatel: „Lišil se nějak Lipovec od ostatních vesnic, když tady byli Češi?“ – „Já myslím, že Lipovec byl dost pokrokový, oproti těm druhým vesnicím. Není Lipovec jediný, který byl stoprocentně česká vesnice. Řekněme Končenice a Brestov a Dežanovec, ale všechny ty vesnice byly na trošku větší úrovni než ty vesnice, kde vůbec Češi nebyli. Vždycky se to poznalo ve všem, že Češi jsou pracovitý národ. Češi kupovali z Čech hospodářské stroje, které tady upotřebovali, když tady do té doby málo se se stroji dělalo. A taky naše české děti chodily všechny do školy české nebo chorvatské a byly vždycky trošku vyspělejší. A tak jak děti byly vyspělejší, tak i dospělí byli vyspělejší.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Ljudevit Selo - Lipovec, 17.06.2016

    (audio)
    délka: 01:12:06
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Nejlepší, co jsme si z Čech donesli, je česká muzika

Bohumil Benák, 50. léta
Bohumil Benák, 50. léta
zdroj: archiv pamětníka

Bohumil Benák se narodil 8. května 1932 ve vesnici Ljudevit Selo (česky Lipovec) blízko Daruvaru v dnešním Chorvatsku. V Lipovci vždycky žili a dodnes žijí téměř pouze české rodiny, které sem přicházely od druhé poloviny 19. století. Předci pana Bohumila pocházeli z Hrusic u Českého Brodu. Po předcích měl jeho otec české občanství, i když se narodil v Jugoslávii. Proto byl také povolán na vojnu do Litoměřic a v roce 1938 se dobrovolně opět přihlásil do československé armády, aby pomohl bránit vlast svých předků před Němci. Z Jugoslávie tehdy odjíždělo víc Čechů, ale někteří odjet nestihli a i Bohumilův otec se musel brzy vrátit domů. Po návratu vstoupil do české partyzánské brigády. Bohumil chodil do české školy v Daruvaru, která však byla za války zavřena, a proto i čeští žáci chodili do chorvatských škol. Po gymnáziu studoval na zemědělské fakultě v Požeze a pak převzal hospodářství od rodičů. Vzpomíná na těžkou situaci zemědělců za války a začátkem 50. let, kdy se v Jugoslávii zaváděla obdoba našich JZD. Pak se ale družstva začala rušit a zemědělcům se vedlo dobře. Pan Bohumil se oženil s Češkou z Ivanova Sela, mají dvě dcery a vnoučata. Do 60. let měl také on české občanství, ale nakonec se ho vzdal. Když chtěl někam cestovat, musel žádat o československé vízum, což bylo složité. Hospodářství rozšiřoval, měl chov kuřat a dovážel je po Chorvatsku i do okolních zemí. Za války v 90. letech se situace zhoršila. Jeho manželka odjela s vnoučaty za příbuznými do Československa. Muži z Lipovce byli připraveni bránit svou vesnici se zbraní, střídali se na hlídkách. Pan Bohumil je celý život členem místní české besedy.