Marie Adlerová

* 1931  

  • „Když jsme chodili do školy a takhle nás strašili, že tím, že nepůjdeme do májovýho průvodu, že nás nepustí k maturitě. My jsme měli obavu, co budeme dělat. Přece jenom to bylo ještě brzo po válce. Rodiče, když nás nechali dělat školu, my jsme si toho hrozně moc vážili. Tak jsme měli obavu, co budeme dělat. Spoustu lidí zavírali, spousta lidí emigrovala. Třeba z těch našich známých, naši spolustudenti emigrovali. Neměli možnost se tady nějak uplatnit. Když jsme začali chodit na gymnázium, tak nás lákali místo skauta do svazu mládeže. To jsem teda odolala. To mě nenalákali. Ale nemohli už jsme se scházet, nemohli jsme prostě dál.“

  • „To bylo po té válce, když jsme viděli ty lidické ženy a uvědomili jsme si, jaké to pro ně musí být, když se tam vrátily z koncentračního tábora a našly tam jenom hrob svých manželů a synů. Spoustu dětí ještě Mezinárodní červený kříž hledal, protože oni jim je odebrali a poslali na vychování do Německa. Mezinárodní červený kříž ty děti sháněl po světě. V té době ještě spoustu těch dětí neměli. To na nás asi, jako na ty skauty, hodně působilo, že jsme tam dělali pořadatele.“

  • „Vím, že jsme se na to připravovali a pak jsme před klubovnou vztyčili vlajku, zpívali jsme hymnu skautskou i státní a potom někdo z těch činovníků, ale to už nevím tak přesně. (…) Vím, že to byl pro nás zážitek. Vím, že tu byl někdo z těch činovníků, myslím, že někdo z Prahy. Slibovali jsme. Bohužel jsme to brzy potom museli opustit. Říkám, celej život to ve mně zůstalo. Třeba taková maličkost, že má skaut udělat každej den dobrej skutek. Já nevím, jestli to tak dneska ještě je. Tak jsem si kolikrát tak vzpomněla, když zrovna nebyla nějaká příležitost, alespoň se na někoho usmát nebo vlídně promluvit. Tak nějak celej život toto mně připadalo, že dodržuju to, co jsem tenkrát slíbila při skautským slibu.“

  • Celé nahrávky
  • 4

    Kladno, 10.11.2011

    (audio)
    délka: 26:28
    nahrávka pořízena v rámci projektu Skautské století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

I po válce v nás skautský duch zanechal pocit, že musíme pomáhat

Marie Adlerová
Marie Adlerová
zdroj: Pamět národa - Archiv

Marie Adlerová, rozená Křesťanová, se narodila 4. listopadu 1931 ve Vrapicích u Kladna. Zde prožila nejen své dětství, ale i první skautská léta. Svůj první tábor zažila roku 1939 v Neratovicích. Ještě po vypuknutí války v září 1939 se nějakou chvíli scházeli v klubovně, ale koncem roku již nebyla činnost rapických skautů a skautek možná. Hned po válce se ale pamětnice do skautingu zapojila znovu, v rámci oddílu například zajišťovala pořadatelskou činnost při návratu lidických žen z koncentračního tábora do zničené vesnice. V letech 1945-1950 nadále aktivně skautovala, tedy až do opětovného zákazu. Protože nechtěla vstoupit do svazu mládeže, nebylo jí dáno doporučení a nemohla jít na vysokou školu. Nastoupila tedy do zaměstnání, do kanceláře na Plzeňsko. Později se ale vrátila do rodného Kladna. Skautskými zásadami a především vůlí dělat dobré skutky se řídí dodnes, skautkou nikdy být nepřestala.