zdroj: Natáčení
Stáhnout obrázek
Stáhnout obrázek
Jiří Pallas
* 1949
Emigrant 1948 – 1989, Signatář Charty 77, Svědci lokálních událostí z éry komunismu, Umění a cenzura
-
"Mě to napadlo v Česku, že by to mělo jít, protože jsem si pamatoval, že ve Sluníčku bylo studio, kam člověk mohl přijít s dětma nazpívat písničku, zarecitovat básničku a oni z toho udělali desku. Tak jsem říkal, že ty desky v nízkým nákladu, že to půjde, že ve Švédsku když je kapitalismus, tak že to půjde. Tak jsem hlásil předem už kamarádům všem, že budu vydávat desky. A zvlášť tihleti písničkáři, to je poměrně jednoduchý nahrát, tam žádný studio není potřeba. Tak mně to bylo jasný, i když jsem nevěděl konkrétně, jak to bude probíhat. No a když potom s náma dělali inetrview právě tihleti maoisti, tak jsem jim to říkal, že chci vydávat desky. Tak to se jim líbilo. Takže vlastně ty dva novináři se naučili zacházet s tím magnetofonem, se kterým jsem pracoval, s tou Nagrou. A odjeli do Prahy. Já jsem jim dal všechny jména a adresy a kontakty a tady opravdu natočili Hutku, Kubišovou, Třešňáka, Veita. Udělali jsme z toho desku."
-
"Nejdřív mi policajti řekli: 'Hele, to si vyberte: vězení, blázinec, vystěhovat.' Samý dobrý volby. Nicméně to vystěhování nakonec nám přišlo takovej docela dobrej nápad, my jsme byli mladý a ještě člověk by chtěl něco dosáhnout v životě. Takže vystěhovat. A tím, že to bylo jakoby požehnaný od policajtů, tak jsme šli na ambasádu švédskou a řekli jsme, že si jdeme žádat o azyl."
-
"Už předtím byl ten proces s Plastikama a bylo několik peticí, který jsme podepisovali normálně, a nikdy mě kvůli tomu nikdo neotravoval. To bylo zvláštní, já jsem čekal, že bude průser, ale nic, takže mně to přišlo jako jedna z dalších petic. Ono se to odvolávalo, Charta, na Helsinské dohody a nebylo důvodu to nepodepsat. Takže mně to nepřišlo nějak dramatický. Dramatický to začalo být až o 14 dní později, když si přišli pro Jitku v pět hodin ráno policajti. Protože ona to podepsala taky. Mě nenašli, protože já jsem bydlel u ní a byl jsem zapsanej, jako adresu, u matky."
-
"A to je to, co jsem se naučil na těch country skupinách: jak zorganizovat koncert bez toho, aby to dělala nějaká oficiální kulturní instituce. Vlastně když si člověk pořídil to razítko, jestli to byli hasiči nebo tiskárna nebo svazáci, to bylo úplně jedno, ale jakákoliv organizace to mohla provést. A to ten režim, když se člověk podívá zpětně do spisů StB, tak je vidět, že oni vlastně až v tom 76/7 začali dohánět a zjišťovat, jak to vlastně probíhá, jak to funguje, protože tohleto vznikalo patrně na základě nějakých starších postupů a ty estébáky to nezajímalo. A teď jsme u těch podmínek závislý/nezávislý. Oni předpokládali, a bohužel nejen ti estébáci, ale i většina těch kulturních pracovníků a umělců, že se něco musí. Vlastně si dávali zábrany sami sobě, čemuž jsme říkali pěkně spisovně předposranost."
- Celé nahrávky
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.