Ing. Jan Zeťek

* 1944

  • „Já jsem se teda spíš soukromě stýkal s těmi lidmi, které jsem znal v Zádveřicích teda potom a dostaly se ke mně až později různé materiály písemné, ve kterých vlivné a znalé osoby té válečné doby popisují ty stavy tady na Vizovicku. To byla třeba role Milosrdných bratří v nemocnici a primáře Lapeše, který zachránil lidi, že je tam ukryl. Třeba já jsem měl spolužačku, její maminka tam byla umístěna, páč byla židovka a zachránila se teda jak ona, tak její dítě. A to byl velký člověk, ten František Lapeš, který měl vliv na tato dění a hájil se samozřejmě, znal perfektně němčinu, takže se domlouval s těmi agenty německými v jejich jazyce a obstál zkrátka. Zemřel v roce 1961.”

  • „Na rolníky na vesnici byly uvaleny obrovské dávky, dodávky a tak dále. Otec, když strávil jistý čas teda v tom českém prostředí, tak nabyl velké vědomosti na nějakém velkostatku v Polabí, kde dělal ředitele jeho strýc, myslím, že se jmenoval Bohumil Hájek, a přinesl to s sebou do těch Zádvěřic. Byl velice váženým odborníkem na chov dobytka i na zemědělskou produkci a bylo to dáno, prostě ty dodávky se splnit nedaly, takže otec se octnul dvakrát ve vězení v Uherském Hradišti. To bylo tak někdy mezi léty 52 – 51 možná až 54, no a my jsme s matkou byly sami. Že jo, matka, malý děcka, tak ona to nějak zvládala, ale měli jsme jednu nedobrou krávu ve stáji, která se nedala od ní podojit, byla zvyklá na to zacházení od táty, tak musím vzpomenout na velmi ušlechtilého souseda, jmenoval se Jan Mikeska, ročník 1907, který nám tu stračenu prostě chodil dojit. No bylo to všelijaké. A to vězení, to byly tak za ty nesplněné dodávky, tresty tak v řádu týdnu. On tam nebyl dlouho, ale tak chyběl samozřejmě.”

  • „Otec byl zapojen v odboji na Chrudimsku. Já to znám jenom z kusého vyprávění, páč on se nesvěřoval. Jeho tatínek byl legionář, který strávil šest let v Rusku, vrátil se až v roce 1921 a ovládal ruštinu a uchýlili se do našeho stavení, bydleli jsme tam na takové samotě u potoka, který se vlévá do Chrudimky, a ukryli se tam dva vězňové, kteří utekli z nějakého lágru v Německu, a dopadlo to teda tak, že jeden z místních lidí to udal, ale ti pánové stačili, páč tam bydleli blízko lesa, utéct a jeden z těch, se asi po patnácti letech u toho dědy zastavil znova a děkoval za ten úkryt. No a otec, teda vím, že si zachránil život při nějaké akci, že skočil do rozvodněné Chrudimky a přeplaval ji na druhou stranu a tak se zachránil a maminka mu pak vyčítala, když šel do důchodu, proč si nepožádá o ten paragraf, který mu umožňuje příspěvek na důchod a otec prohlásil, se rozčílil a říká: ‚Víš, kdo nás tenkrát udal, že tam máme ty Rusy schovaný? Ten soudruh dneska dělá starostu nebo nějakého funkcionáře a já ho mám žádat o svědectví? A tak to odmítl a nikdy o to nepožádal."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Vizovice, 30.08.2022

    (audio)
    délka: 01:45:06
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Kolektivizace znamenala na vesnicích hlad a bídu. Týkala se celých rodin včetně dětí

Jan Zeťek rok 2022
Jan Zeťek rok 2022
zdroj: Post Bellum

Jan Zeťek se narodil 23. června 1944 v Pardubicích jako druhorozené dítě. Jeho rodiči Josef Zeťek a Lýdie Hurtová pocházeli ze Zádveřic. V rodině bylo zakořeněno vlastenectví. Vycházelo už od dědečka Jana Zeťka, který během první světové války bojoval v Rusku jako legionář. V Zádveřicích zasáhla celou rodinu nucená kolektivizace. Otec Josef Zeťek starší se dlouho bránil a díky tomu byl dvakrát vězněn v Uherském Hradišti. V roce 1958 však vstup do jednotného zemědělského družstva podepsal. Jan Zeťek ve škole trpěl kvůli svému „třídnímu“ původu, děti se mu smáli a bylo pro něj složité dostat se na střední školu. Nakonec ho přijali na průmyslovou školu v Gotwaldově, kde v roce 1962 zdárně odmaturoval. Poté se snažil o studium na strojní fakultě v Bratislavě. Z ekonomických důvodů musel studium v roce 1964 ukončit. V osmdesátých letech se mu ale podařilo vysokou školu dokončil a začal se věnovat novému oboru ekologii a ekologickému právu. V roce 1989 se zapojil do šíření myšlenek Občanského fóra, které při svých firemních cestách pochytil v Praze. Po revoluci byl společensky aktivní a několikrát mu nabízeli, aby se angažoval i v nově vznikajících politických stranách. Jan Zeťek se i v době natáčení (2022) nadále věnoval publikační činnosti a práci v Historickém kroužku, který společně s manželkou založil.