Jiřina Žerebná

* 1931

  • „Když potom, tak byly zábavy až do toho osmačtyřicátýho roku takový pěkný. Že se lidi k sobě hezky chovali. A po tom osmačtyřicátým, po tom sobě nedůvěřovali. Už to nebylo ono. Pak už se báli, že když něco řekne, tak by mohl bejt zavřenej, a tak dále. A v těch padesátých letech potom vlastně začali zemědělce, aby šli do JZD… je nutili. Moji rodiče tam nešli, až někdy v sedmdesátých nebo osmdesátých letech. Maminka byla hodně nemocná a říkala, že by nemohla dělat kdo ví jak, a tak my jsme za ni hodně dělali a tak se to tak nějak dělalo, abychom se uživili. Když jí slibovali: ‚Vždyť vy byste mohla jít do slepičárny.‘ A maminka jim na to řekla: ‚Na to máte jiný.‘ Pořád museli odvádět, a když se nechtěli dát do JZD, tak jim dali pole takový ty špatný, okolo lesa a daleko, aby jim to znechutili.“

  • „Bylo jich tam dost, ale byli slušní. Ale taky se u nás najedli, že maminka dala na stůl, najedli se tam normálně. Měli i harmoniku a říkali: ‚Jaj, bože, jaj, bože, jak s námi bude…‘ A maminka říkala: ‚Ale bude to dobrý.‘ A oni říkali: ‚Ne, ne, Stalin ne dobrý. Stalin takhle…‘ [výmluvné gesto] Oni měli potom schůzku blízko Lnářů s Rusákama a oni museli… podle nějakejch smluv a tak dále, tak je museli předat těm Rusům. I ten Vlasov tam byl a tam je… sebrali všechny. Že Američani neměli možnost podle nějakejch smluv, a tak je museli předat. Takže ti vlasovci dopadli špatně… že je potom postříleli…“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Blatná, 06.08.2021

    (audio)
    délka: 01:06:08
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Jihočeský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Po osmačtyřicátém už si lidi nedůvěřovali

Jiřina Žerebná
Jiřina Žerebná
zdroj: archív pamětnice

Jiřina Žerebná, rodným jménem Říská, se narodila 22. dubna 1931 v Kocelovicích, vesničce ležící nedaleko jihočeské Blatné. Její otec vlastnil v Kocelovicích malé hospodářství se třemi hektary polí, ze kterého živil početnou rodinu s pěti dětmi. Jiřina prožila nelehké dětství, společně se sourozenci už od útlého dětství pomáhala rodičům a hned po ukončení základní školy nastoupila do zaměstnání. V Kocelovicích prožila válku, její konec i počátky kolektivizace v padesátých letech. Vnímala, jak těžké období války obyvatele vesnice semklo a jak padesátá léta naopak nenávratně vztahy mezi lidmi narušila. Díky poloze Kocelovic – na konci války tudy procházela demarkační linie – přišla Jiřina do kontaktu s americkými i sovětskými vojáky, ale také s vlasovci, vojáky Ruské osvobozenecké armády. Počátkem padesátých let její rodiče jako jediní z celé vesnice odmítli vstoupit do jednotného zemědělského družstva (JZD). Jiřina se v roce 1951 vdala a přestěhovala se do Blatné, kde žila i v době natáčení rozhovoru (2021).