Ernest Zederbauer

* 1947

  • „Samozřejmě mě také zajímal vstup vojsk do Prahy v osmašedesátém. Měl jsem kamaráda, který byl tehdy ve službě v rakouské armádě. Měli tenkrát zákaz vycházek a měli pohotovost. Nevěděli jsme, co se stane, co se stane na hranici. Stočí se ruské tanky přes hranici na nás?“ „Der Einmarsch in Achtundsechzig in Prag hat mir natürlich auch interessiert. Ich habe einen Freund gehabt, der war damals im Österreich beim Bundeswähr angerückt. Die haben dann Ausganssperre gehabt. Und die waren in der Landbereitschaft. Wenn wir nicht gewusst haben, was passiert, was passiert an der Grenze. Rollen die russischen Panzer über die Grenze zu uns über?“

  • „Měl jsem v Gmündu obchod, když byla otevřena hranice. A v jeden den tam překročilo hranici přes deset tisíc lidí, pěšky z Českých Velenic přišli lidé do Gmündu. V obchodu jsem měl kila prospektů nábytku a zařízení do koupelen. Ty byly všechny pryč. Obchodníci s elektrem prodali každý televizor, videorekordér, lednici. Bylo vidět, že tam byl velký nedostatek v konzumním zboží. Lidé hodně nakupovali. Pak se stalo, že naši lidé jezdili tam, opět tam kupovali zboží, jezdili tam tankovat, protože benzín byl za výhodnou cenu. Jídlo bylo výhodné, pivo stálo jen euro.“ „Ich habe im Gmünd das Geschäft gehabt, wie die Grenze geöffnet worden ist. Und da hat es an einem Tag über 10 000 Grenzübertritte gegeben, da sind die Leute von Ceske Velenice zu Fuß über die Grenze nach Gmünd gekommen. Im Geschäft ich hatte kiloweise Prospekte von Möbel und Badezimmer aufgelegt, die waren alle weg. Die Elektrohändler, die haben jede Menge Fernsehgeräte verkauft, Videogeräte verkauft, Kühlschränke verkauft. Man hat gesehen, dass da ein großer Rückstand an Konsumgüter war und dass die Leute sehr viel eingekauft haben. Dann ist es gekommen, dass unsere Leute rüber gefahren sind, haben dort wieder Ware eingekauft, sind tanken, weil Benzin günstig war, das Essen war günstig, das Kriegel Bier hat nur ein Euro gekostet.“

  • „Najdou se u nás samozřejmě ještě lidé, starší lidé, kteří ještě dnes řeknou: ,Postavte znovu ten plot.‘ To jsou ale lidé včerejška, kteří nemohou zapomenout, co dříve bylo. Ale samozřejmě, jsou také takoví lidé. Měl jsem ve Weitře známého, jehož otec přišel o život v brněnském pochodu. Poznal jsem ve Weitře také starého muže, který byl v Praze a jeho ženu a děti lidé kamenovali. Ten nebyl přirozeně nadšený, když k nám Češi začali přijíždět. To mu člověk pak nemůže jistě zazlívat. Myslím, že tenkrát bylo hodně nenávisti. Já nevím, proč ta nenávist byla.“ „Es gibt, ja natürlich bei uns noch Leute, ältere Leute, ja, die heute noch sagen: Mach den Zaun wieder her, baut den Stachel wieder auf. Das sind aber die ewig Gestrigen, die nicht vergessen kennen, was früher mal war. Aber natürlich gibt es auch solche Leute. Das ist ganz klar. In Weitra ich habe einen Bekannten gehabt, den sein Vater ist bei dem Brünnen Todesmarsch ums Leben gekommen. Und ich habe auch in Weitra einen älteren Man gekannt, der im Prag mit seiner Frau und seiner Kinder mit Stein geschlagen worden sind. Also, dass er natürlich nicht hell begeistert war, wenn es Tschechen zu uns gekommen sind, das kann man sicher nicht verdenken. Ich glaube, dass es damals schon viel Hass gegeben hat auch. Ich weiß nicht, warum der Hass so war.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Nové Hrady, 11.08.2020

    (audio)
    délka: 01:09:24
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy česko-rakouského pohraničí KPF-01-210
  • 2

    Nové Hrady, 11.08.2020

    (audio)
    délka: 01:09:24
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy česko-rakouského pohraničí KPF-01-210
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Buďte tolerantní k odlišnostem

Ernest Zederbauer se narodil 9. června 1947 v Unsefrau-Altweitra v Dolních Rakousích. V instalatérské firmě svého otce se vyučil pokrývačem a instalatérem a rodinný podnik v roce 1970 převzal. Celý svůj život prožil ve svém rodišti v česko-rakouském pohraničí, pamatoval si existenci železné opony i její pád. Více než třicet let vykonával funkci zastupitele v rakouském příhraničním městě Weitra (Vitoraz). Zakládal tradici zdejších adventních trhů, po pádu železné opony se účastnil česko-rakouské přeshraniční spolupráce. V roce 2020 žil Ernest Zederbauer ve Weitře. Po prodeji instalatérské firmy si užíval penze, věnoval se průvodcovství a napsal detektivní román.