Krystyna Zangová

* 1951

  • „Na hranice jsme přijeli, tam jsme museli vystoupit, projít takovou celní budovou. A když jsme přišli, protože jsme ty celníky už znali, a když jsme koukali, že tam sedí paní, tak jsme říkali: ‚Aajejej, dneska to bude čistka.‘ My jsme dříve museli všechno, co jsme vezli do Polska, napsat do celního prohlášení, to byl takový papír, tam jsme psali, co jsme mohli vozit, třeba 10 kusů cigaret, to jsme museli všechno napsat. To víte, že jsem napsala, že vezu dvě kila cukru, a měla jsem tři, to bylo riziko – buď najdou, nebo nenajdou, takže jsme to takhle tahali.“

  • „Přišli jsme do krámu, nebyl tam chleba, nebylo tam kafe, cukr tam nebyl. V tom krámě byly prázdné regály, stálo tam deset balíčků kolínek, dva balíčky rýže, moje maminka vyndala z peněženky nějaké ty lístečky, ona nakupovala na lístky, měla přídělové lístky, a to bylo k pláči. Když jsem tam přijela s dětmi a děti řekly: ‚Babi, chtěly bychom bonbon.‘ – A ona jim ten bonbon nemohla koupit.“

  • „Tak my jsme všechna slova nevěděli. Mají dvojí význam, takže se nám posmívali. Kluk nějaký přišel ke mně a řekne: ‚Prosím tě, nemáš nějaký nůžky?‘ Tak jsem řekla, že mám, ale dvě. On chtěl nůžky na stříhání. Tak jsme se tomu smáli. Pak jsem mu řekla, já nemám nůžky, běž si je šukať. A to už bylo vůbec… Protože my jsme nevěděli, co tohle slovo znamená, a teď oni si mysleli – Ježiš ty jsou nějaké sprosté. Pak teprve jsme se zeptali, co to znamená, tak jsme se kolikrát smáli. To bylo k popukání, opravdu tedy.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Liberec, 02.07.2021

    (audio)
    délka: 52:51
    nahrávka pořízena v rámci projektu Společně mezi hranicemi totalitních režimů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Nikdo nám nic nevyčítal, protože věděli, že ten režim je všelijaký

Krystyna Zangová v mládí
Krystyna Zangová v mládí
zdroj: Krystyna Zangová

Narodila se 7. března 1951 v městečku Sobieszów u Jelení Hory v Polsku jako Krystyna Ciastko. Její rodiče přišli po válce na nová polská území za prací, tatínek pracoval jako brusič skla v místní sklárně. Prožila hezké dětství se starší sestrou a mladšími bratry-dvojčaty. Aby rodině ulevila, rozhodla se opustit školu a začít vydělávat peníze. Práci našla přes polský pracovní úřad ve sklárně v Janově nad Nisou. Vdala se za Čecha a v Janově vychovala syna a dceru. Po rozvodu se v roce 1989 přestěhovala do Hejnic, kde v roce 2021 stále žila.