Ing. Karel Witz

* 1947

  • „On dělal topiče v krematoriu, on mně samozřejmě dlužil tu věc, co mně potom [řekl] jeho mladší kolega doktor Deutsch, který za války emigroval do Anglie, tak ten zase od svých bratrů věděl, který skončili taky v Terezíně jako Židi, tak věděl, že ty mrtvoly, když jsou spalovaný, tancují. Dokážete si to představit? Asi ne. Takže, prosím vás, představte si, že se ta mrtvola, leží mrtvý člověk, začne vysychat, a ona se prostě napřímí, vztyčí se a zatočí se, to je spalování mrtvol. A tuto profesi až do konce dělal můj tatínek. On byl totiž jako doktor práv úplně ideální pro Němce, protože říkali, to je Žid a doktor práv, určitě mu půjde dobře spalovat ty mrtvoly.“

  • „Podívejte se, to bylo strašně jednoduchý, já jsem chodil po domech, a říkám, vážený pane, dobrý den, já jsem takový a makový, a mám takovou akci, při které by nám mohl patřit pivovar, když nám bude patřit, i vy se stanete členem, když nám nebude patřit, tak se bohužel nic nestalo, je to jen pokus. A takhle jsem obešel celou Poličku.“ – „On vám musel dát nějaký souhlas k tomu, abyste je zastupoval pak?“ – „Musel dát notářsky podepsaný.“ – „Z těch 230 práv, kolik se vám podařilo oslovit?“ – „Všechny!“ – „Všechny? No to nebylo jednoduché.“ – „Zatraceně to nebylo jednoduché.“ – „Jak dlouho jste to dělal?“ – „Dvanáct let.“ – „No počkejte, ale to vám ten pivovar připadl dřív než po 12 letech.“ – „Já vím, ale mně to trvalo 12 let, než jsem tohleto všechno dal dohromady.“ – „Ale soud rozhodl dříve než po těch dvanácti letech.“ – „Samozřejmě, soud rozhodl, když měl 77 dílů ze 113.“ – „Tento způsob restituce, povedlo se to někomu v Čechách?“ – „Ne, nikomu, nikomu a nepovede se. Protože zaprvé jsme v Čechách a zadruhé já jsem jeden jediný.“

  • „Jezdili jsme ne do Poličky, ale do okolí, do Lačnova, do Sádku a do Telecího.“ – „Protože tam byla rodina maminky?“ – „Ne, tam byli známí. A tam jsme jezdili na léto, protože táta měl dvouměsíční prázdniny jako vysokoškolský pedagog, tak jsme na dva měsíce jezdili na léto, vždy tady do okolí Poličky. A my, když jsme projížděli tou Poličkou, tak jednoho dne, mně mohlo být, co já vím, 12 let, a říkal, takhle ukázal, tady jsme, takhle ukázal táta, tady jsme, a ukázal ty okna, tady jsme bydleli. Ne že by se tam chtěl zastavit, ani nemohl, ale říkal, tady jsme bydleli.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Polička, 22.09.2020

    (audio)
    délka: 01:32:22
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Jsem hrdý na náš pivovar. Várečné právo mělo smysl

Kytarista skupiny Modus Karel Witz kolem roku 1978
Kytarista skupiny Modus Karel Witz kolem roku 1978
zdroj: archiv pamětníka

Karel Witz se narodil 7. ledna 1947 v Praze. Otec, právník a pedagog Univerzity Karlovy, pocházel z židovské rodiny. Za nacistické okupace byl vězněn v Terezíně. Většina rodiny z otcovy strany zahynula v koncentračních táborech. Pamětník vystudoval v Praze Vysokou školu ekonomickou. Oženil se se Slovenkou a v roce 1973 začal pracovat na statistickém úřadu v Košicích. Vedle zaměstnání se věnoval hudbě. Jako kytarista působil například s Miroslavem Žbirkou a Marikou Gombitovou ve skupině Modus, později hrál v uskupení Collegium Musicum. Po roce 1989 získal v restitučním řízení pivovar v Poličce. Vybudoval úspěšný Měšťanský pivovar. V roce 2020 podnik řídily jeho děti.