Božena Vodrážková

* 1923  

  • „Tak jsem ten balík otevřela a v něm byl dopis a na něm byl namalovaný pán a tady takhle byla holka namalovaná krásně. Bylo tam také napsáno, že mě miluje, že až bude konec války, že by se se mnou chtěl sejít, a já povídám, já nechci nic, žádné známosti. A to jsem dostávala ty dopisy od jednoho Poláka - vězně, který holil a stříhal Němce. A tak jsem mu vzkázala, já jsem mu napsala, že ho moc prosím, ať mi nepíše, ať mi neposílá balíčky, že se chci dočkat konce války.“

  • „To bylo tak, že jsme měly freistunde a bylo docela krásně, západ slunce, a teď ony říkaly: ‚Pánbůh tě miluje. Miluje všechny lidi a tebe taky.‘ Já jsem měla radost z toho, že mě miluje Pán. Protože já ho taky mám ráda a hledím, abych dělala dobře, abych neubližovala nikomu. A dívám se na ten nádherný západ slunce a říkám si: ‚Kdo tohle udělal? Stvořitel to udělal. Přeci není možné, aby se tady bez Stvořitele objevil člověk vybavený moudrostí, rozumem a všemi takovými vlastnostmi.“

  • „Asi tři dny tam byly. A já jsem jim vyprávěla pohádky a věnovala jsem se jim, hladila jsem je, a ony (pak) šly pryč. Byl to chlapeček a holčička, byla to taková drobotina.“

  • Text písně není dosti srozumitelný a neshoduje se ani s oficiální verzí písně v polštině.

  • „Chudák pan Liška, na toho si vzpomínám. Museli jsme všichni ráno otevřít okna, aby měli ti, co nás okupovali, přehled, a on šel kolem, my jsme měli nízko okno, on šel okolo a říkal: ‚Brožová, co s námi bude, co s námi bude!‘ Tak zoufalým hlasem. On se oběsil, způsobil si smrt... Měli takového krásného kluka Mirečka a on uměl číst noviny. Takový malý kluk, a už mi četl noviny!“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Kladno, 19.03.2011

    (audio)
    délka: 03:18:42
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Nad Ravensbrückem krásně zapadalo slunce a já jsem věděla, že za tím vším stojí Stvořitel

dobová ořez.jpg (historic)
Božena Vodrážková

Božena Vodrážková, za svobodna Brožová, se narodila v Praze v roce 1923. Otec Josef Kalous zemřel v jejím útlém dětství, matka pak sloužila u sedláků v různých středočeských obcích, ve Stehelčevsi, pak v Makotřasech a nakonec v Lidicích. Navázala vztah s ruským emigrantem Vasilem Generalovem. V roce 1942 postihl Boženu Vodrážkovou stejný osud jako ostatní obyvatele Lidic. Byla i s matkou deportována do koncentračního tábora v Ravensbrücku a otčím padl s lidickými muži. Bratr nebyl hlášen v Lidicích, navíc v té době žil v Německu, takže se mu události vyhnuly. Božena Vodrážková se v koncentračním táboře napojila na skupinu vězněných svědkyň Jehovových a stala se vyznavačkou této křesťanské církve. Po válce se vrátila nejprve do Kladna a později i do obnovených Lidic. Pracovala tam jako zahradní dělnice, vychovala dva syny. Dnes žije v Kladně.