František Vít

* 1943

  • „V tu dobu za mnou přišel kluk, kterej byl v mý četě a dělal předsedu komunistický strany tam na útvaru, na té rotě, a přines mi přihlášku do strany. A řekl mi, ať si to vyřídím doma na tý dovolený. Tenkrát bylo potřeba mít nějaký ručitele, asi tři ručitele, který jako soudruzi už zkušený. A říkal mi: „Hele, až si to necháš potvrdit od nich, vrátíš se zpátky, já si to od tebe vezmu, my tě hnedka přijmeme a otevírá se ti kariéra života.“ No, já jsem tu přihlášku nechal na nočním stolku, odjel jsem na dovolenou. No a po dovolený jsem si myslel, že to prostě utichne, ale ono to tak nebylo. On za mnou přišel, Jano Vaněk tenkrát se jmenoval, a ptal se mě, jestli mám tu přihlášku. Říkal jsem: „Ne, nemám.“ Ale jelikož to byl můj podřízený, tak se mě na víc neptal. No a asi za tři dny za mnou přišel zástupce velitele školy pro věci politické, myslím podplukovník Haldel že se jmenoval. No a my jsme mu dávali přezdívku rajské jablíčko, páč on měl pořád takovej kulatej obličej a takovej úsměv. No a tak se začal nejdřív žoviálně bavit, ale pak mi řekl, proč nemám tu přihlášku. A já tenkrát jsem mu řekl, že se necítím dostatečně zralej pro takovej důležitej životní krok. A teď si představte, že já jsem celej další rok patřil mezi nejlepší. Pořád jsem byl zástupce velitele čety, ale už jsem byl jenom desátník. Další povýšení už se nekonalo."

  • „To patřilo k mým jaksi zájmům. A dokonce jsem tady chodil na letiště asi od čtrnácti let. Já nevím, kolik je vám. Tak jsem tady chodil na letiště, a když jsem viděl ty letadla ze země, tak jsem si udělal představu, že jsou hrozně veliký. No a pak, když jsem sed na kolo a dojel se tam podívat tady na letiště, tak jsem zjistil, že ty letadla jsou v podstatě malý. Tak jsem byl zklamanej. No ale začal jsem tam chodit. No a když někam chodíte delší dobu, tak jsem vás ty ostatní všimnou. Tak mě tam nejdřív nechali chodit s hadrem kolem letadla, abych to utíral a tak. Pak jsem tam musel složit nějaký zkoušky a to právě bylo asi v těch čtrnácti letech. No, takže už jsem mohl doplňovat benzín, olej, prostě takový ty běžný kontroly. No a později jsme dávali takový už, dá se říct střední revize nějaký, ale to byly taková všehochuť letadel. A pamatuju si, že jako za odměnu jsem tenkrát dostal, že mě posadili do letadla, který se jmenuje čáp. Myslím, že už nelítá. Byl to hornoplošník, ještě tehdy to bylo z tý poválečný vojenský doby. A tak jsem seděl za pilotem a vím, že jsme se vznesli a jediný co si z toho pamatuji, že jsem dole zahlíd libereckou přehradu. Takovej orientační bod. Tak to byl můj první let. No a pak na to navazovaly ostatní."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Liberec, 29.04.2022

    (audio)
    délka: 58:07
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Nechal jsem přihlášku do strany na nočním stolku a odjel na dovolenou

František Vít
František Vít
zdroj: archiv pamětníka

František Vít se narodil 7. prosince 1943 ve Smiřicích nad Labem. Do školy začal chodit v roce 1949 a téhož roku také ještě stihl vstoupit do skautského oddílu. Z dětství si také vybavuje měnovou reformu. Odmala ho fascinovala letadla a létání a často se chodil dívat na liberecké letiště, kde pak postupem času i vypomáhal a také se poprvé proletěl. Díky tomu se na vojně dostal do školy leteckých mechaniků v Košicích. Ačkoliv již po roce byl desátníkem, jeho kariérní postup se brzy zastavil. Odmítl totiž vstoupit do komunistické strany. V armádě zůstal i po absolvování povinné vojenské služby, v roce 1968 byl už jako voják z povolání na letišti v Hradci Králové. V polovině srpna byl zrovna na dovolené, takže invazi vojsk Varšavské smlouvy přímo na letišti nezažil. Přesto to byl pro něj impuls k rozhodnutí z armády odejít. Od září 1968 tak začal pracovat ve stavebnictví. Když se krátce před sametovou revolucí velmi zvolna otevíraly možnosti k uvolnění podnikání, využil toho a od května roku 1989 už se živil jako soukromník.