„Každý rok se psalo komplexní hodnocení. To vypracovával ředitel, co všechno... a pamatuju si, měli jsme takového pana ředitele v uvozovkách. Pozval si mě tam, ať dojdu podepsat komplexní hodnocení. Tak jsem to četla: Nezúčastňuju se výtvarných soutěží – přitom jsem ten rok dvě vyhrála, jednou krajskou a jednou okresní. Jsem drzá k nadřízeným, no prostě samá hana, hana, hana. A vedu Pionýra. Říkala jsem, kde vzal, že vedu Pionýra, jak to, že se nezúčastňuju výtvarných soutěží, když jsem je letos vyhrála? Že jsem drzá k nadřízeným, tak to jenom k vám… Protože – jdeme od autobusu a on neustále sprosté vtipy. Začíná porada a on sprosté vtipy. Všichni se chechtali, div se za břicha nepopadali. Já se nesmála. Byla jsem drzá k nadřízeným. Tak jsem řekla: ‚Víte co, trhněte si nohou, takový slint nepodepíšu.‘ – ‚Co? To mi řekl někdo poprvé!‘ – ‚Tak jsem to byla já.‘ Práskla jsem dveřmi a nepodepsala jsem to.“
„[Strýc František Tomášů] jel na pole. Boček, starosta – teda předseda národního výboru – jel taky na pole, s krávami. Oba byli Frantové. Strýc mu povídá, ať mu jde napsat lístek, že se mu narodilo tele. On mu řekl, že je blázen, že teď nepojede s krávami domů a že mu to napíše večer. No, a nějaký dobrák se postaral – a bylo osmdesát tisíc pokuty za nepřihlášené tele. A to takhle bylo jak na běžícím pásu.“
Jaroslava Velartová, rozená Hrdá, přišla na svět 13. června 1943 v Kostelci u Jičína. Pochází z rodiny, která byla po generace spjata se zemědělstvím, vzděláním a chovem koní. Během války se u rodiny ukrýval odbojář Antonín Zaplatílek. Dětství prožila na rodovém statku rodiny Tomášů v Kostelci, který po únoru 1948 postihla kolektivizace. Statek byl převeden pod státní statek, rodina přišla o většinu majetku a jejich koně komunisté odvedli. Rodina platila účelové dluhy za smyšlené přestupky. Po měšťanské škole studovala na Střední všeobecně vzdělávací škole (SVVŠ) v Jičíně, kde zažila období Pražského jara. Po maturitě absolvovala pedagogickou fakultu v Hradci Králové, obor matematika a výtvarná výchova. Jako učitelka působila v Jičíně a později v Kopidlně. V roce 1968 se provdala za Libora Velarta, s nímž vychovala tři děti – Markétu, Lukáše a Darinu. Společně se věnovali chovu koní a na jejich statku se narodilo třicet pět hříbat. Po roce 1989 Jaroslava Velartová restituovala rodový statek v Kostelci a následně se podílela na veřejném životě obce. V době natáčení, v roce 2026, žila s rodinou v Kostelci a stále se věnovala chovu koní.
Kostelecké kvarteto kolem roku 1912. Zleva: pan Chmelař, Marie Tomášů, Ludmila Tomášů, maminka pamětnice, a dědeček František Tomášů. Dědeček František Tomášů, tehdejší starosta, založil ve vsi osvětovou besedu "Svatopluk Čech"
Kostelecké kvarteto kolem roku 1912. Zleva: pan Chmelař, Marie Tomášů, Ludmila Tomášů, maminka pamětnice, a dědeček František Tomášů. Dědeček František Tomášů, tehdejší starosta, založil ve vsi osvětovou besedu "Svatopluk Čech"
Kočí pan Boček u Tomášů. V kočáře sedící maminka pamětnice Ludmila Tomášů a její sestra Marie Kubánková se synem Františkem. Ten zemřel v pouhých čtyřech letech na zánět slepého střeva
Kočí pan Boček u Tomášů. V kočáře sedící maminka pamětnice Ludmila Tomášů a její sestra Marie Kubánková se synem Františkem. Ten zemřel v pouhých čtyřech letech na zánět slepého střeva
Studenti ZŠ Jičíněves během natáčení s pamětnicí v roce 2021. Kevin Horváth, Tereza Janeková, Rozálie Marie Tošnerová, Beáta Zrůstová pod vedením Mgr. Dariny Šindlářové
Studenti ZŠ Jičíněves během natáčení s pamětnicí v roce 2021. Kevin Horváth, Tereza Janeková, Rozálie Marie Tošnerová, Beáta Zrůstová pod vedením Mgr. Dariny Šindlářové
Kevin Horváth, Tereza Janeková, Rozálie Marie Tošnerová, Beáta Zrůstová, pedagogické vedení: Mgr. Darina Šindlářová
Paměť národa existuje díky vám.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!