Dušan Vaněk

* 1963

  • „Byla zrušená vízová povinnost směrem do Rakouska, Československá republika zatím Rakušanům vízovou povinnost nezrušila. Takže oni nemohli na české území, ale my jsme mohli na rakouské. No a ti Rakušané vyzvali ty lidi, že: ‚Pojďte!‘ A mysleli tím, pojďte za náma, my tady máme guláš, víno a podobně pro vás, a mysleli jen, aby přešli přes ten val té hranice. Nicméně, já když jsem přijel jako poslední, tak když jsem pohlédl na ten horizont, tak jsem viděl ten dav, čtyři a půl tisíce lidí, kteří šli směrem k Rakousku, a tam byl takový kopeček a tam na konci vlála ta vlajka a ta vlajka naráz zmizela dole v Rakousku a bylo jasný, že ti lidi pokračujou dál. Takže mě polila horkost, samozřejmě, no nenechalo to na sebe příliš dlouho čekat, skutečně přijel, oni tam mají žandáře, že jo, tak přijel jejich hejtman a začal nám vysvětlovat, že fakt je to mezinárodní problém, že těch čtyři a půl tisíce lidí přešlo přes hranice, protože vízová povinnost do Rakouska sice byla zrušená, ale hraniční přechod tam není. Takže šlo vlastně o ilegální přechod, takže to byl největší ilegální přechod, který se kdy v Československu udál. Tady mohu říct, že tady ten adrenalin byl úplně... teda zaplavil... Tam to dopadlo potom tak, že nás šéf té policie naložil s Jirkou Kučerou do těch policejních aut a my jsme byli voženi těmi policisty po Reintalu, Bernhardsthalu a po těch přilehlých vesnicích a do amplionů jsme křičeli: ‚Češi, vraťte se, prosím vás, máme potřebu, abyste se vrátili do šestnácti hodin zpět na české území.‘ Protože ten šéf rakouské policie říkal, že už o tom ví ministr zahraničí, řekl, že když do šestnácti hodin Čechoslováci zmizí z rakouského území, nebude to řešit. Ale pokud by to bylo déle, tak už je to mezinárodní konflikt a bude muset zasáhnout.“

  • „Přišel 17. listopad 1989. Já jsem neměl televizi, měl jsem jenom rádio, a ten víkend jsem nějak zrovna neposlouchal ani rádio a slyšel jsem rádio až v neděli, Hlas Ameriky. A tak jsem naráz zbystřil, říkal jsem si, co se to děje, a přišel jsem do školy a samozřejmě že žáci začali vyzvídat, co teda se děje a co ta stávka těch vysokoškoláků a podobně, no a já jsem se jim snažil vysvětlit, že se jich to netýká, že jsou ještě malí, že se to týká už dospělých, dospělých studentů a dospělých lidí v práci, ale přesto jsme teda v tom duchu... tak jsme měli ty pětiminutovky, tak jsem řekl dobře, tak jednu hodinu dáme diskusi a zbytek dne se učíme a budeme se učit velmi poctivě. No, samozřejmě že tím, že jsem měl záznam na Lenince, tak jsem byl sledovanej. Leninka je místo, kde v Brně sídlila StB. Tak jsem byl sledovanej a samozřejmě že někdo vymyslel nějakou ptákovinu, že vyzývám děti ke stávce a že na škole brojím nějaké nesmysly, tak si mě pozvali znovu na okresní národní výbor, zase mně tam šéf školskýho odboru myl hlavu a já jsem se strašně naštval tehdy a říkám: ‚Ano, já s nimi mluvím, ale nikdy jsem je nevyzýval k něčemu takovému, a nelžete o mně!‘ A byl to hrozně nepříjemnej pohovor a už se to stupňovalo, pochopitelně, protože to byl už několikátý problém, který se se mnou řešil, a byl jsem tak naštvanej, že jsem se sbalil, odešel jsem z toho okresního národního výboru, vyšel jsem ven na náměstí a už jsem tam zůstal. A čekal jsem tam do večera, než se připojili ostatní. Logicky se tam sešli ti, kteří jsme se zajímali o některé věci, no a tam padlo rozhodnutí, že založíme Občanské fórum. Takže vlastně břeclavské Občanské fórum vzniklo jako třetí v republice. Nejdřív vzniklo v Praze, pak v Brně a pak v Břeclavi.“

  • „Já sám jsem usnul v určitej okamžik, protože přestože jsem byl v tom devětaosmdesátém hodně aktivní, tam jsem se probudil a byl jsem jak nášlapná mina, tak poté, když vlastně došlo k nějakému ustálení situace v tom prapodivném komplotu opoziční smlouvy, tak já jsem usnul. Já jsem se přestal zajímat o dění politický, přestal jsem být aktivní občan a usnul jsem. Sám jsem příklad toho, že jsem zase spal a spal a spal. A probudil jsem se vlastně až na podzim 2017 a byl jsem překvapenej, do čeho jsem se to probudil, a ty znaky, který jsem kolem sebe viděl, tak byly hodně podobný té době. Lidi se musí o demokracii starat. My jsme si mysleli v roce 1989, že jsme si vybojovali svobodu, vybojovali jsme si demokracii a už nám to zůstane a nemusíme s tím nic dělat. Ale ono je to o každodenní nějaké činnosti. Je to o tom, že se člověk zajímá, že nějakým způsobem něco dělá, a je fakt, že to moje probuzení v roce 2017 bylo pro mě hodně, hodně překvapivé, takže jsem hledal cestu, co s tím, jak z toho ven, což pak bylo logické vyústění, že jsem se přidal k partě Milion chvilek pro demokracii a vlastně jsem zjistil, že musím zase. Tak jak jsem musel v devětaosmdesátém, když se mě lidi ptali tenkrát: ‚Proč do toho jdeš? Proč to děláš?‘ – ‚Jednoduchý. Musím.‘ Já to prostě cítím, že to musím udělat. Teď se mě zase ptají lidi: ‚Proč do toho, prosím tě, jdeš, proč do toho investuješ tolik času?‘ – ‚Protože musím.‘ Myslím, že lidi mají být aktivní, mají se zajímat, mají věci řešit a že demokracie opravdu není to, co si spousta lidí tady představovala, dejme tomu v době devadesátek a těsně po přelomu tisíciletí, taková ta demokracie hoď hlas a dál se nestarej.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Brno, 08.10.2019

    (audio)
    délka: 01:49:35
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Jihomoravský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Být odvážný v pravdě a lásce

Dobové foto 1985
Dobové foto 1985
zdroj: archiv pamětníka

Dušan Vaněk se narodil 26. září 1963 v Modřicích u Brna. Po promoci na pedagogické fakultě se stal učitelem v Lanžhotě u Břeclavi. V listopadu 1989 se aktivně zapojil do dění v rámci sametové revoluce v Břeclavi. Stál u zrodu tamního Občanského fóra, podílel se na organizaci generální stávky, obnovili periodikum Moravský jih a zajišťovali letáky po okrese Břeclav. V prosinci 1989 pomáhal organizovat akci Ruce Evropě, při které se setkali obyvatelé jihomoravské Břeclavi a rakouského Reintalu. Od ledna 1990 pracoval pro Občanské fórum jako okresní volební manažer. V roce 1996 z politiky odešel a věnoval se rodině. V roce 2018 se aktivně zapojil do dění kolem spolku Milion chvilek pro demokracii.