Marie Tréglová

* 1944  

  • „V srpnu 1968 jsme jeli do Frýdlantu k rodičům na dovolenou s dětmi. U manželových rodičů byly zvyky, které mně občas nevyhovovaly. K jednomu z nich patřilo to, že se nesmělo pustit ráno rádio, nesměla se pustit televize. Ta v té době málokdy ráno vysílala. Po snídani jsme měli naplánovaný výlet s dětmi ke švagrové do Jablonce. Děti se ustrojily na cestu, vycházeli jsme z domu a naproti z domu ve Strmé ulici vyšel náš soused, se kterým jsme se velice dobře znali, a ptal se nás: ‚Kam jdete?‘ A já, naivní, jsem pozdravila a říkám: ‚No, jdeme na nádraží, pane Kubát.‘ A on říká: ‚Na nádraží nechoďte, žádné vlaky nejezdí.‘ A já jsem mu říkala: ‚Proč?‘ A myslela jsem si v duchu, že si dělá legraci. On měl někdy způsoby toho, že rád vytáčel lidi kolem sebe. On říká: ‚Ne, jsme obsazeni.‘ Já říkám: ‚Proboha kým, to už jsme zase ve válce s Němci?‘ On říká: ‚Kdepak, jsme obsazeni našimi přáteli!‘“

  • „Problémy mi to způsobilo v rodině, u mých rodičů, protože jsem se striktně při nějaké návštěvě vyjádřila, že je to takováhle zrada. Moji rodiče už v té době byli zpracovaní propagandou, že se u nás děly strašné věci na jaře 1968 a že bychom se byli dostali do obrácené revoluce a podobně. Tak se mnou přestali mluvit, protože já jsem si stála na svém, oni si stáli na svém. Trvalo dva roky, než oni se s tím smířili, já jsem se s tím svým způsobem nesmířila nikdy. Do konce jejich života jsem říkala, že prostě... Oni to pochopili nakonec taky, protože zjistili, co všechno se dělo kolem.“

  • „Na náměstí musely tanky, které projížděly, zahnout do pravého úhlu. Jinudy se jet dál nedalo, aby mohly náměstím projet a potom jely přes železný most. Jiný most ve Frýdlantu nebyl. Byl to jeden jediný. I z toho důvodu ony bezpodmínečně musely projet centrem města. Nevím, jestli si dokážete představit, jak se řídí tank? Manžel sloužil u tankového sboru v Milovicích a říkal: ‚To není možné, ty tanky to tam nevytočí.‘ A ony to vytočily a v tom místě byla asi metrová jáma, protože všechny ty dlažební kostky... Tank, aby zatočil do pravého úhlu, tak jeden pás musí stát a ten druhý jede. A ten, který jede, tak nevím, jestli má i větší sílu, ale v každém případě rozebraly to dláždění na čtyři metry délky, jak do toho najížděly. Je to na rohu dnešní Husovy ulice na náměstí a zatáčí se doprava. Doleva je to k dnešnímu novému mostu a doprava se tehdy muselo přes celé náměstí kolem radnice a přes železný most a přes náměstí jely po celé délce.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Frýdlant v Čechách, 27.12.2015

    (audio)
    délka: 47:58
    nahrávka pořízena v rámci projektu Soutěž Příběhy 20. století
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Za jeden den jsem dospěla

Marie Tréglová se narodila 29. října 1944 v Horní Sloupnici u Litomyšle, vyrůstala v rodině přesvědčených komunistů. Je vdaná a má dvě děti. V roce 1968 pracovala jako úřednice na národním výboru v Kadani. Srpnovou okupaci roku 1968 prožila ve Frýdlantu u manželových rodičů. Během normalizačních prověrek v roce 1970 musela kvůli nesouhlasu s okupací změnit zaměstnání.