Božena Tichá

* 1930

  • „A pak tedy přišlo, že už přijeli Rusové. A můj tatínek byl v první světové válce v Rusku zajatý. Tak tam byl dlouho a uměl rusky, tak se těšil, jak bude ,charašó´ mluvit. Tak se na ně těšil a pak tedy na horním konci, to je velká dědina, Přemyslovice, nevím, jestli to znáte, je Prostějov, Hluchov, Přemyslovice a je to velké. A tak pak se dozvěděl, že už jsou Rusové na vrchu, tak utíkal, protože on byl v tom Rusku, tak se vydal na ten vrch. Za chvíli byl zpátky a měl doma tři děvčata: ,Dom, dom, dom, dom!´ Protože se dozvěděl, jak to dopadlo. Rusové to tedy brali od děvčat, všechno, co šlo, znásilnili."

  • „A jezdili ti Němci a já jsem se strašně bála. A když jsme přijeli do Pěnčína, jestli jej znáte, nevím, tam je přes dědinu takový velký kopec, tak nahoře byli srocení lidé a co tam bylo? Tam byli dovezeni z Javoříčka učitel a jeho syn, které zastřelili Němci, a oni je tam měli na chodbě. Já jsem je i viděla a pak jsme šli dál a pak ti Němci jezdili a ty silnice byly až u těch třešní, tam vždycky byly stromy, já jsem se pak, jak jsem viděla ty mrtvé, strašně bála, to si pamatuji."

  • „Když umřel Masaryk, tak už jsem byla ve druhé třídě, a do té doby jsme měli, do války, fotografii Masaryka ve škole jako prezidenta a říkalo se: ,Tatíček Masaryk.´ A velice to bylo takové smutné, měli jsme ho rádi, i když byl jenom na obrázku."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Náměšť na Hané, 15.03.2023

    (audio)
    délka: 01:25:38
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

U nás se shánělo všechno, co bylo na Západě běžně k dostání

Božena Tichá v roce 2023
Božena Tichá v roce 2023
zdroj: fotografie byla pořízena při natáčení v roce 2023

Božena Tichá, za svobodna Smékalová, se narodila 2. dubna 1930 v Přemyslovicích na Hané jako prostřední ze tří dětí ševce Petra Smékala a jeho ženy Cecílie. Zajímavě reflektuje každodennost života za první republiky i pozdější válečnou atmosféru. V roce 1941 jí zemřela matka a Božena musela jít na výchovu k přemyslovickému faráři a jeho hospodyni. Po základní škole, kterou skončila v roce 1944, nastoupila formou plného zaopatření jako učnice ke kadeřnickému mistru v Olšanech u Prostějova. Během jedné cesty domů viděla vystavené v rakvích dvě z mnoha obětí nacistické perzekuce v nedalekém Javoříčku. Její otec se jako válečný zajatec během první světové války v Rusku a znalec tohoto jazyka během osvobození těšil, že si se Sověty popovídá. Když ale zjistil, že tito hromadně znásilňují ženy, upustil od svého plánu a své tři dcery skryl za zamčené dveře. Božena po vyučení nastoupila jako kadeřnice, ale dostávala tak malou mzdu, že se raději rozhodla pro práci v továrně u pásu. V roce 1950 se provdala za Františka Tichého, holiče z živnostnické rodiny v Náměšti na Hané. Režim na něj tlačil, ať se živnosti vzdá a jde pracovat do dolů – František, aby se tomu vyhnul, nastoupil raději do mrazíren, které mu silně podlomily zdraví. Zemřel v pětapadesáti letech. Pamětnice během vlády komunistů několikrát navštívila příbuzné v Rakousku, kde prožila šok z toho, co všechno se dalo na Západě koupit. Vedle toho také podnikla cestu do Sovětského svazu, kde naopak zjistila, že to není ta vyspělá země, o níž mluvila propaganda. Božena Tichá žila v době natáčení rozhovoru v Domě seniorů František v Náměšti na Hané.