Jana Tenková

* 1948

  • "Tam jsem viděla poprvé v životě strašnou bídu. V Soči byly skleníky, ale to byly skleníky snad z první republiky, ty byly rozsekaný, rozmlácený, ale bylo tam teplo u moře, samozřejmě. Ale v životě jsem neviděla, co oni v takovejch dírách vypěstovali za kytky. Ty tam vypěstovali bramboříky, ty byly takovýhle. Pamatuji si, že ta jedna sorta měla název Májový oheň. No ty byly nádherný! Ty by musely stoprocentně někde na světovej výstavě vyhrát první cenu. Ale to bylo díky tomu podnebí. Ale tam jsem viděla fakt strašnou bídu. V té vesnici, kde jsme se byli podívat, jak byly ty skleníky, tak tam teda ne, to brrr!"

  • "A pak můžu říct o té mojí kamarádce, co byl její dědeček lesník? Ten byl lesníkem u Rokycan a šel si na ruské velitelství stěžovat, že mu tam ruský kluci chytají do ok zajíce. Neměli co jíst, tak holt si chtěli přilepšit. No tak ten velitel říkal: ,A poznáte je?' A on říkal: ,No poznám no'. Tak je postavil do řady, celou tu jednotku a děda ukázal na šest kluků a on vyndal pistolku a pic, pic, pic. Do konce života měl děda trauma, byl i v blázinci na krátké léčení, že kvůli podělaným zajícům ... Rusům nezáleží na tom, jestli, hlavně když věří tomu, co jim nakecaj. Což vidíme dneska, že jo."

  • "Za války byl děda, mám doma legitimaci, ale tu jsem taky nenašla, ve speciální protifašistické skupině a vím, že v té druhé skupině, tam na Nové Hospodě je pomníček, byl pan Smolek a další, a ti zemřeli v koncentráku. Mého dědu se nepodařilo chytit. Ale byl prostě přesvědčený, jak je to dobrý a tuto, než poznal, co jsou Rusové zač. V 68. byl už můj děda v penzi, ale vzal si hospodu, Sokolovnu. A tam samozřejmě utíkali - když nás obsadili Rusové, tak byli také na letišti, kam by šli jinam. Ale jídla tam asi moc neměli. Tak se snažili kde co a vždycky tajně utíkali do hospody. No a starý komunistí těm mladým klukům, ti nevěděli, která bije, ti nevěděli, proč tady jsou a jak, takže jim kupovali pivo. A jednou - já jsem chodila dědovi pomoct vždycky v neděli roznášet, protože to jsem měla daleko větší dýško než v práci, za soboty, za neděli. Tak tam přišli. Přišlo jich tam pět, těch ruských vojáků. A asi za půl hodiny za nimi přijela lítačka. Děda stačil pustit ty čtyři kluky a toho pátýho, toho tam chytli a normálně ho tam, to všichni starý komunisti měli hubu až sem, protože ho tam utřískali, umlátili k smrti, krev, pak ho dodělal a já vím, že domů napsali, že tady zemřel za záchranu revoluce."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Plzeň, 21.10.2022

    (audio)
    délka: 01:20:19
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Plzeňský kraj
  • 2

    Plzeň, 23.02.2023

    (audio)
    délka: 01:19:44
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Plzeňský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Všichni nám říkali: ,Nejezděte domů, napadnou Vás Rusové!‘

Jana Tenková na Odborném učilišti zahradnickém v Plzni roku 1965
Jana Tenková na Odborném učilišti zahradnickém v Plzni roku 1965
zdroj: archiv pamětníka

Jana Tenková se narodila 14. října 1948 na Nové Hospodě u Plzně. Maminka Libuše Hraběová (roz. Rumlová), vyučená švadlena, šila v plzeňském módním salonu. Po nástupu komunistů k moci přišla o živnost a zůstala v domácnosti. Tatínek, elektrikář, se jmenoval Karel Hrabě. Zprvu komunista vystřízlivěl v roce 1956, kdy SSSR napadl Maďarsko. Otec proti tomu aktivně vystoupil, stal se režimu nepohodlným a jeho děti ani vnoučata nesměly studovat. Rodiče získali v roce 1959 zaměstnání v nově zbudované úpravně vody v Radčicích. Dědeček pamětnice, Jaroslav Ruml, byl za 2. sv. války jako komunista činný v protifašistickém odboji. Prozřel po okupaci ČSSR vojsky Varšavské smlouvy. Moment, kdy před ním na Nové Hospodě utloukli sovětští velitelé svého vojáka k smrti, nešel vymazat z paměti. Babička Růžena Rumlová, roz. Lanštofová, v Paříži vyučená modistka, celý život pracovala v lese. I díky ní se Jana Tenková rozhodla pro zahradnictví. Vyučila se aranžérkou květin. Vdala se v roce 1973, vychovala tři děti. Manžel Petr Tenk byl za studií vyhozen z vysoké školy kvůli emigraci své sestry. Vzdělání si mohl doplnit až po narození třetího dítěte, vystudoval aplikované vědy. Oba s radostí uvítali Sametovou revoluci a pád komunismu. Jana Tenková si konečně otevřela vysněné květinářství, kde pracovala až do důchodu. V roce 2023 žila na Nové Hospodě v Plzni.