Karol Suszka

* 1942

  • „Především jsme zjistili, že diváci se odsunuli od divadla na úkor politického dění. To se všechno dělalo a my jsme zůstali a nevěděli jsme co. A hledali jsme možnosti, jak toho diváka udržet, jak ho přesvědčit, že my jsme pro něho a oni jsou pro nás. Vymysleli jsme takovou dost tvrdou záležitost. Pohádku Sněhurka a sedm trpaslíků. To se událo v roce 1991 a Sněhurka se hraje do dnešního dne. Tam byly takové záležitosti, že taková jedna paní tady z Českého Těšína čtyři roky čekala, až dostane lístek. Nedostala lístek, protože to bylo vyprodáno velice tvrdě. Takže ona si přinesla z domu židle a říká: ‚Já si tady sednu a nikdo mě nevyhodí.‘ A tím pádem jsme získali důvěru diváka, že ho nechceme šidit, že jsme tady pro něj. A na druhý rok, nebo rok a půl nato jsme udělali Ferdu Mravence, kterého také hrajeme do dnešního dne. Čili přes třicet roků se tato představení hrají. A tím pádem jsme nějak našli cestu k divákovi, že divák nás neopustil, a neměli jsme žádnou krizi z toho, že diváci utekli z našeho divadla.“

  • „Poezii jsem přímo nenáviděl, to bylo něco odporného pro mě. Až do momentu, kde jsem byl nucený vydělávat. Jak jsem studoval v Polsku, tak jsem studoval samozřejmě za mírné stipendium a s kolegou jsme vymysleli něco takového, že v Polském kulturním středisku budeme dělat takové večírky polsko-české poezie. No tak jsem se musel k tomu dostat, k té poezii. A shodou okolností prvním programem byl program Adam Mickiewicz a Karel Hynek Mácha, to jsme spojili dohromady. Vzali jsme k tomu ještě české kolegy, takže my jsme mluvili pana Mickiewicze polsky, oni to mluvili česky. A my zase polsky přednášeli Karla Hynka Máchu a oni ve svém jazyce. Bylo to velice zajímavé, udělali jsme asi třicet večerů v Polském kulturním středisku, chodily na to školy a jezdili jsme s tím i po České republice. To bylo velice, velice zajímavé, kde jsem se dostal k tomu, že poezie není úplně blbá. A naopak, je to velice krásná záležitost a věnuji se tomu už dlouho.“

  • „Já jsem trošku věděl, co to je divadlo, ale co je politika, vůbec ne, takže mě to nezajímalo. Ale samozřejmě, poněvadž jsem měl to štěstí, že od osmašedesátého roku jsem často jezdil na Západ... Takže jsem byl jakž takž vědomý toho, co se na Západě děje a jak se děje. Takže když to prasklo u nás, tak samozřejmě jsem byl velice rád, že to zmizelo. Že můžu jet do Polska normálně autem, aniž mě chytali kolegové celníci a klepali mi po autě, co vezu a proč to vezu, a poslouchali, jestli tam není něco schovaného ve dveřích, nebo něco takového, což mě potkávalo velice často.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Český Těšín, 27.11.2024

    (audio)
    délka: 01:08:57
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Divadlo mě pohltilo. Dřív jsem chtěl být jako Pelé

Dobová fotografie Karola Suszky
Dobová fotografie Karola Suszky
zdroj: Archiv pamětníka

Karol Suszka se narodil 8. srpna 1942 v Návsí u Jablunkova. Vyrůstal se dvěma staršími bratry, jeho otec pracoval v hutnickém průmyslu a matka byla ženou v domácnosti, starala se o hospodářství. Karol Suszka chtěl být jako dítě fotbalista, divadelní kariéru ale začal už v sedmnácti letech. Tehdy hrál v Gogolově komedii Revizor jednoho z mužiků. Vystudoval herectví na Státní vyšší divadelní škole ve Varšavě mezi lety 1961 až 1965 a poté pokračoval ve studiu divadelní režie na Divadelní fakultě AMU v Praze, kterou dokončil v roce 1976. Celý svůj profesní život spojil s Těšínským divadlem v Českém Těšíně, kde působil nejen jako herec a režisér, ale také jako umělecký šéf Polské scény a České scény. Působil však i na divadelních scénách v Polsku, krátce byl spjat také s ostravským Divadlem Petra Bezruče. V devadesátých letech v Těšínském divadle vznikly hry Sněhurka a Ferda Mravenec, které tato slezská divadelní scéna uvádí dodnes. V letech 2000 až 2018 byl ředitelem tohoto divadla. Karol Suszka se podílel na řadě inscenací a dodnes vystupuje na jevišti, přičemž jeho režijní práce stále vznikají. Za svou celoživotní práci získal řadu ocenění. V roce 2024 žil na Frýdecko-Místecku.