Jiří Suchý

* 1944

  • „Ten pochod smrti, kdy oni měli tu průkazku, každý měl svou identifikaci, a tam bylo: Návrat nežádoucí. Prostě tyhle lidi se nesměli vrátit, a když se blížil na ten konec války, tak šli na ten pochod smrti, a o tom mi vyprávěl jenom kousek, jak ten gestapák před ním toho kamaráda ušlapal, protože už nemohl. Tak oni šli z posledních sil, naštěstí to dopadlo tak, že přijeli Američani, už vlastně se osvobozovala ta oblast, takže práskli do bot a utekli. To je zachránilo, jinak by se nevrátili, protože, to bylo stoprocentní, ten návrat pro ně nebyl. To bylo jediný, co mi říkal, a pak mi říkal o tom kamarádovi starším, který mu říkal: ‚Karlíku, buď opatrnej, až se dostaneš někam, kde budeš mít větší množství stravy, tak to dělej tak, že nejdřív začneš vejce syrový. Vypij jedno dvě vejce syrový nebo tři, pak na to navazuj teprve stravou, protože by se mohlo stát, že bys dostal taky nějakou otravu z přejedení.‘ A on mi to ukazoval, jak to dělal, že to vajíčko napíchl shora a zespoda a že ho vypil. Já jsem říkal: ‚Prosím tě, to bych nedal.‘ A on: ‚Hele, to mě zachránilo, že jsem se dostal...‘ Oni šli pěšky, žádný vlaky nebo autobusy nejezdily, tak se dostal domů do toho Štěnovického Borku.“

  • „Měli tam stoprocentní kontrolu, tam byla stoprocentní kontrola té výroby těch součástek, takže ti vězni se nemohli nijak domlouvat mezi sebou, to byl nepsaný zákon, že ti lidé sami o sobě dokázali částečně nějakou sabotáž udělat, muselo to být minimálně, protože by na to přišli. Tak se stalo, že třeba někdo otočil nějakou součástku, ale sám o sobě to udělal ten vězeň. Tak se stávalo, že to potom zkoušeli, že jim ty rakety padaly, že nedokázali udělat stoprocentní kontrolu, to nešlo, to by u každého musel stát jeden Němec, který by sledoval podle výkresu, jestli se to tak přesně dělá. No tak tohle mi vyprávěl. Já jsem se ptal na ty hygienický podmínky a on mi říkal: ‚To ani nechtěj vědět, jak to bylo.‘ Protože spali na pryčnách, dvanáct hodin dělali, dvanáct měli volno, ale byli zavření vevnitř, vůbec nevěděli, jak vypadá slunce. A já jsem říkal: ‚Jak jste šli na toalety?‘ On říkal: ‚Tam bylo takové koryto, tam se šlo na toaletu, tam to někam teklo a oni to potom vyvezli v nějakých sudech, my jsme se nikam nedostali.‘ Tam byl jen takový uzavřený cyklus, který absolvovali, víc nevím, to je všechno, co mi řekl, jinak jak se tam cítil, jestli je tam…, to jsem se nedozvěděl od něj.“

  • „Zastřelili motospojku [revoluční gardy zneškodnily německého vojáka na ústupu], neměli čas ji uklidit, tak ji hodili do příkopu. Oni přijeli na křižovatku, nevěděli kam, protože tam neměli ty regulovčíky. Tak okamžitě na starostu, pokud nevydají vrahy spojky, že srovnají Mirošov se zemí. Táta jel z práce na kole, říkal: ‚Přijel jsem dolů k pile a říkali mi, nejezdi nikam, už tam mají děla, a že Mirošov budou srovnávat se zemí.‘ On tam měl manželku a mě, já jsem byl ještě malej, tak jel. Říkal: ‚Já jedu a na křižovatce Němci, namířené samopaly, já jsem nepřemýšlel, že by mě mohli zastřelit.‘ Nechali ho projet a hledal nás, moje matka se mnou byla v lese. To zas někdo přišel a řekl: ‚Helejte, musíte pryč.‘ Matka vzala bochník chleba, nějaký mlíko a utíkali do lesů, celej Mirošov byl venku. A oni mezitím jednali s tím starostou, co provedou, tam si někdo vzpomněl, že Američani už jsou v Újezdě – tady byla demarkační čára – tak někdo dojel do Újezda, tam byli Američani. Tak přijeli ti důstojníci a za tím starostou, oni ti Němci chtěli do americké zóny samo sebou, tak s nimi jednali. Oni řekli: ‚Dobře, vezmeme si starostu jako rukojmího, nechá se projet celá kolona, jestli se něco stane, tak to provedeme.‘ Tak starostu vzali jako rukojmího, kolona projela, oni ho potom pustili a tím se Mirošov zachránil.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Rokycany, 13.09.2023

    (audio)
    délka: 01:19:47
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Plzeňský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Švagra pronásledovaly oba totalitní režimy, ani restituce se nedožil

Jiří Suchý na konci 40. let
Jiří Suchý na konci 40. let
zdroj: Archiv pamětníka

Jiří Suchý se narodil 18. května roku 1944 v Mirošově. Od rodičů vstřebával informace o průběhu války v Podbrdsku a osvobození na demarkační linii. Připomněl například dramatickou událost, kdy ustupující německé vojsko chtělo Mirošov vyhodit do povětří. V Mirošově byl také během okupace nacistický kárný tábor, po válce zde byl podle pamětníka domov pro Němce neschopné odsunu. Z vyprávění starší sestry Emílie Urbanové se pamětník dozvěděl o masakru německých vojáků na mirošovském zámku. Jiří Suchý se vyučil ve dvou oborech a doplnil si středoškolské vzdělání, celý svůj pracovní život pak strávil v rokycanských kovohutích, kde byl také na noční směně 21. srpna 1968. Krátce po okupaci vojsky Varšavské smlouvy se oženil a založil rodinu. Jako mladík byl zasažen vyprávěním svého švagra Karla Urbana, který se zapojil do protinacistického odboje a byl vězněn v několika koncentračních táborech. Po roce 1989 se snažil svému synovci pomáhat s chodem statku navráceného v restituci. V době natáčení v roce 2023 byl Jiří Suchý v důchodu a pečoval o dům a zahrádku.