Drahomír Strnadel

* 1941

  • „Právě já bych řekl už v osmé třídě, v občanské nauce se poprvé negativně hovořilo o Masarykovi. Tam jsem poprvé slyšel, že Masaryk nechal střílet do dělníků. Já byl vychován školou v Lomné i rodiči k tomu, že k Masarykovi měli úctu, tak jsem to pociťoval. Potom jsem pociťoval i to, jak přesvědčovali. Staříček se stařenkou šli na výminek a paseku předali tatínkovi. Samozřejmě v roce 1957 nás chodili přesvědčovat z družstva, že máme nadměrný byt, protože jsme se přestěhovali do větší chalupy. Ta menší, kde jsme původně byli, zůstala nám, ale trvale v ní bydlela svobodná sestra Jarmila a já tam s ní často byl. No ale to se nelíbilo představitelům národního výboru. Tak chodili přesvědčovat do družstva. Myslím, že s našimi moc práce neměli, protože sestra Jindra a Hanka pracovaly v rozhlase a později v televizi a já jsem chtěl na jedenáctiletku. Tak naši do družstva vstoupili. Přivedli jsme tam krávu, jalovici. Jmenovala se Škudlena. Byla velmi citlivá, zvyklá na pěkné zacházení, tak v tom družstvu dlouho nevydržela. Tam krávy nikdo nevodil na pastvu.“

  • „Když frenštátská kasárna opouštěli naši vojáci, hodně lidí brečelo. No a pak přišli Rusové. V té době jsem byl předseda závodního výboru ROH. Zpočátku všichni byli proti, sepisovaly se petice. Já jsem říkal, že petici podepisovat nebudu, protože nevěřím, že by někdo utekl před papírem, ale že kdyby rozdávali flinty, jednu bych si vzal. Tak to bylo. Zpočátku byli všichni proti, ale postupem se to měnilo. Vím, že na jedné takové pedagogické poradě četl ředitel přípis z kraje, jak učitelé musí změnit postoj. Já jsem tehdy ještě s několika kolegy odešel. Řekl jsem, že to přece nebudu poslouchat, že to pro mě jsou pořád okupanti a nic na tom stanovisku měnit nebudu. Takže tak.“

  • „V roce 1969 jsem si odplivl před velitelem sovětské posádky, to byl major Kryškin. On tvrdil, že jsem neurazil jen jeho, ale všechny sovětské vojáky, kteří tady padli. Tak já říkal, že to teda ne. No a nakonec při tom jednání jsem se mu omluvil. No a za to jsem potom nesměl učit, až do vyřešení případu. Přišel inspektor, jmenoval se Nenička. Musel jsem odejít ze třídy, nesměl jsem přijít do styku s žáky, i když jsem musel chodit do školy. Trvalo to asi tři týdny a pak mě přeložili do Rožnova.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Rožnov pod Radhoštěm, 18.08.2020

    (audio)
    délka: 01:51:34
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Uplivl jsem si před sovětským důstojníkem a bylo zle

Drahomír Strnadel v roce 1944
Drahomír Strnadel v roce 1944
zdroj: archiv pamětníka

Drahomír Strnadel se narodil 15. srpna 1941 v Trojanovicích. Vystudoval Pedagogický institut v Ostravě a stal se učitelem na střední učňovské škole ve Frenštátě pod Radhoštěm. Tamní vojenská kasárna obsadila po srpnu 1968 sovětská posádka, což těžce nesl a svůj nesouhlas s okupací dával najevo. Když ho na cestě míjelo auto, ve kterém jel velitel sovětských vojáků, uplivl si před ním. Komunističtí funkcionáři z incidentu vytvořili kauzu, kterou řešily různé instituce. Drahomír Strnadel byl potrestán tím, že nesměl učit v okrese Nový Jičín, kam Frenštát spadá. Ovšem to, že si našel místo na učňovské škole v nedalekém Rožnově pod Radhoštěm, nevadilo, protože už šlo o jiný okres. Do dalších potíží s režimem se však dostával dál. Například na schůzi odmítl vyjádřit nesouhlas s Chartou 77 a odešel ze sálu. Podílel se také na šíření samizdatové literatury. Jeho zálibou se stalo zkoumání fenoménu vystěhovalectví z Valašska do Texasu. Napsal na toto téma řadu odborných prací a byl pozván do Spojených států, kam se mu podařilo vycestovat ještě před pádem komunistického režimu v roce 1989. Po listopadové revoluci byl zvolen starostou Trojanovic. Do této funkce si ho lidé vybrali i následně, celkem v ní pracoval čtyři volební období. Výrazně se zasadil o to, že Ostravsko-karvinské doly pod nátlakem veřejnosti ustoupily od záměru zahájit těžbu uhlí v Beskydech.