Marie Šteflová

„Potom tam u nás před barákem všichni ti vojáci ty zbraně všechny skládali. Ale když byla ta válka, tak taky měli cvičení za tím naším domem, jak jsme byli. A oni tam měli cvičení a ti obyčejní vojáci chudáci se tam plazili kolem plotu a maminka šla, ukrojila každému krajíc chleba. Tatínek zase: ,Co to děláš?! Vždyť tě zastřelí za to!‘ Tak jim to nějak šikovně dávala, protože ti vojáci by byli taky zastřelení. To se nesmělo, oni si nesměli nic brát.“

"Moje sestra se učila švadlenou a můj bratr, ten šel studovat, a my jsme viděli teda opravdu, jak tenkrát, když byl skoro konec války, jak ti Němci okolo nás chodili. Jezdívali pryč a oni jezdili k Jindřichovu Hradci, k západu chtěli. Moje sestra, jak se učila švadlenou, tak sedla a šila tyhlety trikolory a my jsme si to dávaly tadyhle na klopu a šly jsme ven schválně na tu silnici. Tatínek pro nás běžel a říká: ,Vy husy!‘ A oni po nás potom stříleli, protože to nechtěli vidět, tu trikolóru.“