Vlasta Šmídová

* 1939

  • „No a z toho 20. na 21. srpna jsme si šli lehnout a bylo nějak asi jedenáct hodin a já jsem nemohla usnout a pořád jsem říkala mužovi, říkám: ‚Co to hučí? Co to hučí?‘ Takovej furt jako... a nebylo nikde nic vidět, ale hroznej, takovej divnej hukot. A muž říká: ‚No tak nějaký letadla, tak asi něco vozej třeba na letiště nebo já nevim, no.‘ Říkal: ‚Prosim tě, spi.‘ No a furt jako mi to nedalo, furt jsem tak jako pospávala a najednou jsem vylítla a říkám: ‚Oni jezděj tanky po Lenince.‘ Muž mi říká: ‚Prosim tě, to se ti zdálo, kde by se vzaly tanky na Lenince?‘ Já říkám: ‚Tak se pojď podívat.‘ Tak jsme se šli podívat a už jsme viděli, právě ten hukot byly ty letadla, který ty tanky přivážely, a z tý Ruzyně, která je kousek, ty tanky sjížděly dolů do Prahy.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Praha, 16.11.2021

    (audio)
    délka: 02:42:15
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy našich sousedů
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Dodneška, když slyším první středu sirény, mám husí kůži

Vlasta Šmídová
Vlasta Šmídová
zdroj: Post Bellum

Vlasta Šmídová se narodila 6. srpna 1939 v Praze. Jako malá zažila nálety během druhé světové války. Už od dětství byla velmi sportovně založená a na sportovišti se také seznámila se svým budoucím manželem Gustavem Šmídem. Pamatuje si na noc z 20. na 21. srpna 1968, kdy bydleli na dnešní Evropské, tehdejší Leninově ulici a v noci je probudily zvuky jedoucích tanků. Její manžel působil v letech 1970 až 1975 jako kulturní atašé v Tokiu, v letech 1982 až 1987 jako velvyslanec v Japonsku a na Filipínách. Oba pobyty strávila Vlasta se svým mužem a jejich syny v Tokiu. V roce 2021 žila v Praze.