brigádní generál v. v. Lenka Šmerdová

„On se totiž ten pohled na armádu strašně změnil. Když jsem v té armádě začínala, moje první vycházka – když jsme šly, tak jsme se strašně těšily, protože měsíc jsme nesměly nikam, až jsme složily přísahu, tak až potom a v uniformě, a v uniformě v Praze… Jak jsme se strašně těšily, tak jsme se docela strašně rychle z té vycházky vrátily, protože my jsme nebyly připraveny na reakci té veřejnosti a Praha nebyla připravena na ženy v uniformách. Řeknu to upřímně – protože takové to nehezké častování nám zhatilo to nadšení být chvilku za branami těch kasáren.“

„Možná je to zvláštní, ale je to úplně obyčejné, já jsem prostě už po té základní škole chtěla jít na vojenskou, chtěla jsem se stát vojákem. Moje paní třídní učitelka si s tím nevěděla rady, takže jsem nakráčela k panu řediteli a požádala jsem ho, že bych chtěla jít na tu vojenskou školu. A on řekl: 'Tak to jsem teda překvapený, o tom nevím vůbec nic.' Začal telefonovat a asi za pár dnů mi sdělil, že holky na vojenskou střední školu neberou. Tak já jsem se ptala: 'A co tedy, jak se tam dostanu?' Tak mi bylo řečeno, ať si udělám maturitu a pak že se můžu do té armády přihlásit. Tak já jsem říkala: 'Tak fajn.' Kousek od nás ve městě bylo gymnázium, tak říkám: 'Jdu na gymnázium.' Ale moje praktická maminka říkala: 'Tak ty to zapomeneš, za čtyři roky nebudeš chtít být vojákem.' A tenkrát gymnázia nebyla úplně nějak zaměřená na humanitní nebo prostě na jazyky, na IT nebo podobně. A všichni, aby měli nějaké uplatnění, tak museli jít přes vysokou školu. Což všechno bylo tak strašně daleko, a já jsem říkala: 'Mně je to jedno, já chci stejně na tu vojnu.' Tak maminka říkala: 'Tak půjdeš na ekonomku,' protože v té době, což je hodně, hodně dávno, ta děvčata většinou šla přes tu ekonomickou nebo přes… Stávaly se z nich prodavačky nebo zdravotní sestry nebo… Ten výběr těch profesí nebyl tak široký a ta nabídka nebyla tak velká.“