Následující text není historickou studií. Jedná se o převyprávění pamětníkových životních osudů na základě jeho vzpomínek zaznamenaných v rozhovoru. Vyprávění zpracovali externí spolupracovníci Paměti národa. V některých případech jsou při zpracování medailonu využity materiály zpřístupněné Archivem bezpečnostních složek (ABS), Státními okresními archivy (SOA), Národním archivem (NA), či jinými institucemi. Užíváme je pouze jako doplněk pamětníkova svědectví. Citované strany svazků jsou uloženy v sekci Dodatečné materiály.

Pokud máte k textu připomínky nebo jej chcete doplnit, kontaktujte prosím šéfredaktora Paměti národa. (michal.smid@ustrcr.cz)

brigádní generál v. v. Lenka Šmerdová (* 1964)

• narozena 20. května 1964 ve Slavičíně jako Pavlačková

• vystudovala střední ekonomickou školu ve Zlíně

• v roce 1984 vstoupila do československé armády

• absolvovala jednoletou odbornou školu u spojovacího pluku protivzdušné obrany státu v Bohnicích

• v letech 1985–1990 vystudovala Vojenskou politickou akademii Klementa Gottwalda v Bratislavě

• vzpomínky na sametovou revoluci

• v roce 2002 absolvovala kurz personalistiky a managementu na Vysoké vojenské škole pozemního vojska ve Vyškově

• v roce 2008 dosáhla hodnosti plukovnice

• v roce 2017 byla jmenována brigádní generálkou

• v letech 2018–2023 vedla Vojenský fond solidarity

• v roce 2023 odešla do zálohy

• působí jako manažerka pro strategická partnerství a filantropii v Českém červeném kříži

• angažuje se v občanských aktivitách v Praze – Řepích

• v roce 2025 žila v Praze – Řepích

Lenka Šmerdová si odmala přála být vojákem. Lákala jí práce, která bude prospěšná společnosti, která nebude jednotvárná a bude i trochu náročná. Ale ženy neměly za totality zdaleka takové možnosti uplatnění, jako je tomu dnes, a uspět v tradičně mužských profesích bylo ještě obtížnější. Přesto se svého snu nevzdala. V armádě to nakonec dotáhla na hodnost brigádní generálky a prošlapala svým působením cestu mnoha dalším ženám.

Holky na vojenskou střední školu neberou

Narodila se 20. května 1964 ve Slavičíně u Luhačovic jako Pavlačková, vyrůstala ale v nedaleké malé vsi Svatý Štěpán. Spolu se sestrou a bratrem trávila hodně času u babičky, protože rodiče dojížděli za prací a vraceli se domů pozdě večer. Ráda vzpomíná na to, jak jezdili s babičkou do nedalekého města na hřbitov a pak si společně zašli do cukrárny.

Ve Svatém Štěpánu navštěvovala malotřídku, hrála ve škole divadlo, fotbal, běhala orientační závody a byla členkou dobrovolných hasičů. Po základní škole si přála jít k vojsku, ale třídní učitelka si s tou informací nevěděla rady. „Takže jsem nakráčela k panu řediteli a požádala jsem ho, že bych chtěla jít na vojenskou školu. A on řekl: ‚Tak to jsem teda překvapený, o tom nevím vůbec nic.‘ Začal telefonovat a za pár dnů mi sdělil, že holky na vojenskou střední školu neberou. Tak jsem se ptala: ‚A co tedy, jak se tam dostanu?‘ Bylo mi řečeno, ať si udělám maturitu a pak že se můžu do té armády přihlásit,“ vypráví Lenka Šmerdová. Po poradě s maminkou nastoupila do Zlína na ekonomickou školu, kde strávila čtyři roky na internátu. Zpětně to bere tak, že vojna pro ni začala už tehdy. „Byl tam tvrdý režim, vycházky jen na povolení, musely jsme samostatně studovat, důsledně si uklízet. Domů jsem jezdila jen na víkendy nebo prázdniny. Rychle jsem dospěla,“ říká.

Praha nebyla připravena na ženy v uniformách

Po maturitě v roce 1984 doufala, že nastoupí na vysokou školu vojenskou, ale ženy nebrali ani tam. V armádě pro ně byly jen jednoleté odborné školy, tak nastoupila do služby u spojovacího pluku protivzdušné obrany státu v pražských Bohnicích. Zde se sešly ženy z celé republiky. „Ta budova, kde jsme bydlely a dělaly výcvik, byla opravdu přímo v areálu léčebny,“ říká se smíchem. 

Ženy to v armádě, tradičně mužském prostředí, ale neměly jednoduché. Na útvarech například chyběly dámské toalety, ženy se musely velitelům hlásit mužskou hodností, protože přechylování nebylo zavedené, a někteří muži jim dávali najevo, že v armádě nemají co dělat.

Neslavně dopadla i první vycházka Prahou. „Měsíc jsme nesměly nikam, než jsme složily přísahu a strašně jsme se těšily, až půjdeme Prahou v uniformě. A jak jsme se strašně těšily, tak jsme se strašně rychle z té vycházky vrátily, protože my jsme nebyly připraveny na reakci té veřejnosti a Praha nebyla připravena na ženy v uniformách. Řeknu to upřímně – takové to nehezké častování nám zhatilo to nadšení být chvilku za branami kasáren.“

Trnula jsem, aby sourozenci nezůstali na Západě

Lenka Šmerdová nakonec vystudovala Vojenskou politickou akademii Klementa Gottwalda v Bratislavě, kde ještě jako studentka zažila sametovou revoluci. Jeden kolega jezdil ze školy tajně do Prahy, odkud přivážel do Bratislavy čerstvé informace o tom, co se ve společnosti děje. Se spolužáky se pak hned v zimě místo školy vypravili do Vídně, aby zažili nefalšovaný Západ. 

Vojáci tehdy totiž nesměli cestovat, maximálně do států Sovětského bloku, a to také velmi omezeně. Pamětnice měla ve Spojených státech prastrýčka, který opakovaně zval příbuzné na návštěvu. „Moji sourozenci a všichni bratranci a sestřenice tam jezdili a já jsem jim záviděla a zároveň jsem trnula, co budu dělat, když tam zůstanou. Z armády by mě samozřejmě hned vyhodili,“ popisuje pamětnice totalitní realitu. 

Revolucí se pro vojáky všechno změnilo. Najednou mohli cestovat do zahraničí, učit se cizí jazyky a v cizině i studovat. Lenka Šmerdová absolvovala na Vysoké vojenské škole pozemního vojska ve Vyškově kurz personalistiky a managementu a dlouhá léta pak působila jako náčelnice rekrutačního střediska, ředitelka odboru náboru nebo náčelnice odboru doplňování personálu na Ministerstvu obrany České republiky. 

První brigádní generálka v historii naší armády

Kolem roku 2000 se v souvislosti se vstupem České republiky do NATO začala připravovat profesionalizace armády, která byla dokončena v roce 2005. Protože v zahraničí již státy profesionální armády měly, jezdili se naši vojáci ke svým zahraničním kolegům inspirovat. Pamětnice tak část kariéry strávila na služebních cestách ve Francii, Belgii, Polsku nebo Maďarsku. Tehdy už měla rodinu a každé delší odloučení nesla těžce. „Jak se říká, voják je fyzicky zdatný a psychicky odolný, ale bez rodinného zázemí a přátel by to nezvládl.“ 

V roce 2008 dosáhla jako první žena v Armádě České republiky hodnosti plukovnice, v roce 2017 byla jmenována brigádní generálkou. Za svoji práci v armádě získala mnohá ocenění a výrazně přispěla k posílení role žen v armádě. Postupem času se na armádu a ženy v ní začala dívat jinak i veřejnost. Lidé obvykle oceňují pomoc armády v krizových situacích i zapojení našich vojáků do zahraničních misí. 

Posledních pět let v aktivní službě vedla Lenka Šmerdová Vojenský fond solidarity, který pomáhá vojákům a rodinám v těžkých životních situacích. „V roce 2018 zemřeli v Afghánistánu tři čeští vojáci a pak psovod. S jejich rodinami jsem dodnes v kontaktu,“ říká.

Do zálohy odešla v roce 2023 z pozice poradkyně náčelníka generálního štábu pro doplňování vojenského personálu a gender. Dnes působí jako manažerka pro strategická partnerství a filantropii v Českém červeném kříži a angažuje se v občanském životě v Praze – Řepích, kde žije. Svého rozhodnutí vstoupit do armády nikdy nelitovala.