Blanka Slunečková

* 1944

  • „Když vidíte v Praze třeba Bendu, byl to syn disidenta, a vystudoval práva, a takových bylo, ale my jsme neměli šanci absolutně na nic. Když jsem se potom vdala, to jsme bydleli na tom Novém Mlýně, tam jsme měli jednu místnost, a asi za čtrnáct dní, tam je právě ta fotka, jak ji chcete dát, tak mě zavolali na SNB ve Voticích, abych se tam dostavila, tak jsem se dostavila a tam mi bylo sděleno, že musím okamžitě nastoupit do zaměstnání, k těm Státním statkům, že se se mnou počítalo v plánu, a jakmile nenastoupím, tak že z toho budou nějaké důsledky, že ohrožuju plán. A že to nesmím nikomu říct. To víte, já jsem přijela domů, oči navrch hlavy, tak to říkám tátovi a ten povídá: ‚Nikam nenastoupíš.‘ Protože oni potřebovali, abych už jako vdaná tam někde figurovala, a tím víc už by na mě asi měli páky. Takhle jsem byla jako žena v domácnosti, takže oni nemohli, takže jsem skutečně nenastoupila...“

  • „V ten den, kdy nás měli stěhovat, brácha dostal angínu, měl velké horečky, tak je maminka prosila, jestli by to nešlo o pár dní posunout. Nešlo. Takže říkala, že dala do nějakého vozu peřiny, do toho zabalila bráchu, a já mám na to jen takovou vzpomínku, docela takovou intenzivní, že jsme stáli u toho dědy v tý místnosti, oni se drželi okolo ramen a brečeli. Mně to bylo hrozně divný, proč brečí, vždyť jdeme přeci k babičce a ke strýcovi a tetě, já jsem se tam samozřejmě těšila...“

  • „Bylo dohodnuto, že se to všechno předá, všechno sepsali, předával se živý a mrtvý inventář, který byl ohodnocený, že nám to proplatí a že tam nechají rodiče bydlet a že tatínek a maminka tam budou pracovat jako zaměstnanci státního statku a děda že tam bude mít jednu místnost na doživotí. A ono neuplynulo ani čtvrt roku a oni přijeli, a nejenže nám nevyplatili nic, ale že se musíme vystěhovat.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    České Budějovice, 15.05.2023

    (audio)
    délka: 01:12:08
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Jihočeský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Chodila jsem po polích, nic jiného mi nedovolili

Blanka Slunečková v roce 1963
Blanka Slunečková v roce 1963
zdroj: Archiv pamětníka

Blanka Slunečková se narodila 5. srpna 1944 v Dědkově, na statku, který její dědeček získal v pozemkové reformě v roce 1921. V roce 1950 však rodina o statek při znárodňování přišla. Přes počáteční sliby se museli vystěhovat jen s pár kusy nábytku a žili různě po příbuzných v nevyhovujících podmínkách. Blanka Slunečková jako dcera kulaka nemohla studovat školu podle svého výběru, až později se jí podařilo večerně vystudovat ekonomickou školu, díky které získala i lepší místo – v kanceláři. Do té doby pracovala v zemědělství, ve sklárnách nebo v laboratoři s rtutí. Po revoluci vybudovala s dalšími společníky úspěšnou spediční firmu, kterou v roce 2020 prodali. V roce 2023 žila Blanka Slunečková ve Voticích.