Otto Ševčík

* 1931

  • „To nás taky strana svolala do jídelny, jestli souhlasíme s popravou Milady Horákové. Museli jsme podepsat nějaký papír. Do té jídelny jsem nešel a nic jsem nepodepsal. Samozřejmě se na to se přišlo. Hned za mnou přišli a ptali se, co je. Říkal jsem: ‚Pro mě to je osoba, která to s touto zemí nemyslela špatně, a jsem proti tomu, aby se ženy a takoví vzdělaní lidé popravovali.‘“

  • „Zase přiletěla letadla. Letěla níže a od jihu. Říkali jsme si, že to bude zlé. Viděli jsme, že jsou nějak nízko, a říkali jsme si, že to nesvědčí o ničem dobrém. Tak jsme šli do sklepa. A začaly hvízdat bomby. Slyšeli jsme, jak to lítá. Dostal zásah Rütgers, Rütgersovy závody Vítkovice, tam se dělal dehet. Tam spadla bomba a valil se odtamtud černý dým. Seděli jsme ve sklepě a jenom jsme se klepali strachy, ať to nespadne na nás. Všechno se chvělo. To byl první nálet na Ostravu, který jsme prožili ve sklepě.“

  • „Měl jsem strach, co se bude dít, protože otec byl v komunistické straně. Bylo tam hodně horníků. Měl jsem obavy, že ho přijdou zavřít. Nejhorší to bylo za heydrichiády. To byla opravdu hrůza. Chodilo gestapo a přišli i k nám do třídy a ukazovali nám fotografie, kde měli vyfocené kolo, plášť, věci, které zbyly po atentátnících. Ptali se, jestli jsme to někdo neviděli. Byli jsme vystrašení. Byl to šok. Přišli zpupní, uřvaní. Působilo to na nás hrozně.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Ostrava, 26.10.2022

    (audio)
    délka: 01:50:11
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Moravskoslezský kraj
  • 2

    Ostrava, 02.11.2022

    (audio)
    délka: 01:34:20
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Moravskoslezský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Jsem rád, že jsem se dožil svobody

Otto Ševčík / asi rok 1953
Otto Ševčík / asi rok 1953
zdroj: Archiv pamětníka

Otto Ševčík se narodil 24. srpna 1931 v Radvanicích. Od roku 1941 je to součást Ostravy, tehdy to byla samostatná obec. Otec pracoval jako horník. Vyrůstal s rodiči a sestrami v hornické kolonii v Radvanicích. Zažil tam válku a osvobození Rudou armádou. Vyučil se automechanikem. Když komunisté v roce 1950 soudili Miladu Horákovou za údajné záškodnictví proti státu, odmítl podepsat rezoluci žádající její popravu. Během základní vojenské služby na začátku padesátých let prodělal v Prešově na Slovensku výsadkářský výcvik. Pracoval v podniku Československé automobilové opravny v Ostravě. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968 protestoval proti vstupu cizích armád. Na začátku osmdesátých let začal pracovat v rourovně Nové huti Klementa Gottwalda. V roce 2022 žil v Ostravě-Porubě.