Georg Salm-Reifferscheidt-Raitz

"Bylo to velmi vzrušující. Vždycky mi vyprávěli o Rájci a podobně. Domov mé maminky, kde vyrůstala, kde jako dítě pobíhala. Ale samozřejmě také o odvrácené straně, o komunismu v době jeho rozkvětu, v sedmdesátých nebo šedesátých letech. Ale moje maminka se vždycky chtěla vrátit do své vlasti. A jednoho dne padlo rozhodnutí, že máma, její sestra a my pojedeme do Čech. Požádali jsme o vízum a dodnes si pamatuji, jak jsme všichni, teta Elise s dětmi a maminka s mým bratrem Leopoldem a se mnou, jeli na hranice. Na rakouských hranicích to nebyl žádný problém. Na českých hranicích jsme stáli tři hodiny a museli jsme čekat, než nás pustí dál a jestli nás vůbec pustí do Česka. Po třech hodinách jsme se dostali dovnitř a bylo to velmi napínavé, maminka nám přikázala – bratrovi a mně – ani nedutat, jen v tichosti čekat. Abychom neříkali žádné hloupé poznámky, to vše by mohlo být vykládáno v náš neprospěch. Toho jsme se drželi, seděli jsme v autě, máma, bratr a já, a jen se dívali. Bylo zajímavé sledovat, co se dá nebo nedá dělat během tří hodin a jak se zabíjí čas. A po třech hodinách se ta těžká závora zvedla a jeli jsme do Rájce. A tam bylo velké pozdvižení. Samozřejmě teklo hodně slz. Maminka se předtím nemohla s nikým rozloučit, protože by všichni věděli, že se maminka s tatínkem už nevrátí. Takže jsem měl takový pocit... Byli jsme ještě v kostele, tam všichni věděli, že přijdeme, a bylo to opravdu, opravdu emocionální."

"Měl [dědeček] dva zámky. Byl už v nucené správě, ale zároveň to byl on, kdo mohl rozhodovat o těch prostorech. O ekonomických záležitostech už rozhodovat nemohl. To je také důležitý bod. Převzal to německý nucený správce. A pak bych také chtěl říci, že to nebyla jen rodina Salmů, která byla v nucené správě, ale také okolí. Mensdorff byl v nucené správě, Belcredi také. Takže lidé politicky neposlušní, ve smyslu Němců. Pro Čechy to byli samozřejmě ti nejlepší podporovatelé, ty rodiny, které se opravdu postavily na odpor. A můj dědeček byl samozřejmě v neustálém kontaktu s místními starosty, pravidelně ho navštěvovali a informovali ho o situaci. Dědeček se samozřejmě informoval i prostřednictvím BBC, to bylo přísně zakázáno, poslouchal to jenom na vlastní uši. Matka mi vyprávěla, že v určitou dobu, už si nepamatuji kdy, možná v 18 hodin, měla BBC zpravodajský pořad. Pak musela maminka odejít z pokoje, aby tam nebyli žádní svědci. Ale věděla, že poslouchá BBC. A tak poslouchal všechny zpravodajské pořady, které popisovaly situaci ve světě. Pak ale přišel rozhodující okamžik. Starosta si s ním přišel znovu promluvit a můj dědeček se dozvěděl, že Göring a Himmler chtějí Rájec. Himmler, to nemusím vysvětlovat, Waffen-SS, lidský život pro něj nebyl nic. Úplný opak mého dědečka, pro kterého měl lidský život obrovskou cenu. A pak přišel starosta a řekl: 'Jeho Jasnosti, kníže Hugo Salme, prosím vás, v českých zemích jsou teď vybraná dvě místa, Bouzov a Rájec. Jestli teď nepřijmete německé občanství, tak sem do Rájce přijdou Waffen SS a všichni víme, co to znamená.'"