„V Olomouci jsem měl pořád problémy s průduškami. Šel jsem k panu doktorovi a on mi říkal: ‚Tady neuspějete, tady je vysoko spodní voda a vy máte ty průdušky špatné. Víte co, nemůžete jít někam jinam?‘ Říkám mu: ‚Pane doktore, mohl bych jít do Ostravy.‘ A on: ‚Tam běžte! Tam je polétavý prach, jinak je tam bezvadný ovzduší.‘ Takže polétavý prach, který je tady dodnes, nebyl pokládán za nebezpečný.“
„Slováci, Hlinkova garda, tatínka vyhnali. Měli jsme auto, jeli jsme tedy autem. Bratr byl ještě úplně malý a spal v peřinách vzadu. Já jsem seděl vedle maminky vpředu. Vzpomínám si, že v Turzovce nám chtěla Hlinkova garda zabavit prsteny, snubní prsteny. Tatínek řekl, že prsteny nedá. Jel do Žiliny a přivezl si potvrzení, že prsteny může ze Slovenska převézt, protože je to osobní věc.“
„Nejhorší bylo, když někoho přejeli. Mohl to být zaměstnanec dráhy nebo náhodný cestující, který vystoupil z vlaku, kde neměl, když to zastavilo třeba před návěstidlem. V Mariánských Horách se to stávalo. Chtěl přejít na druhou stranu, protože tam potřeboval jít, a přejel ho vlak. Byly to hrozné zážitky. Volali mě vždycky jako svědka. A došlo k tomu, že z celého těla vytekla krev najednou. Když vás totiž přejede vlak, napřed to působí šok a všecko se zablokuje. Jakoby se nic neděje. Vezou ho v sanitce, ještě si myslí, že přežije, pak už si nemyslí nikdo nic, protože už je to bez krve. Vyteče všechno. Takové zážitky jsem neměl rád, ale stanou se, bohužel. Dráha je totiž nebezpečná. Zdá se vám, že ještě přejdete, ale jede to rychleji, než si myslíte.“
Milan Růžička se narodil 21. září 1932 v Popradu v Československu. Otec Richard Růžička byl důstojníkem československé armády a sloužil u 7. horského praporu v Popradu. V letech 1936 až 1938 také dozoroval stavby pohraničních pevností v Orlických Horách. Rodina s ním pendlovala mezi Slovenskem a Moravou. Po vyhlášení Slovenského státu v březnu 1939 byl přeložen do Olomouce. Poté, co němečtí okupanti zrušili československou armádu, otec vstoupil do protektorátního vládního vojska. Sloužil v Josefově v Čechách. Milan Růžička tam prožil celou válku. Pamatuje příchod Rudé armády v květnu 1945. Po válce se stal nadšeným skautem. Roku 1950 maturoval v Olomouci. V letech 1950 až 1955 studoval stavební inženýrský obor dopravní stavby v Brně. Oženil se a narodily se mu dvě dcery. Pracoval jako hlavní inženýr a poté náměstek náčelníka Traťové distance v Ostravě. Kvůli nesouhlasu se vstupem vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968 mu bylo ukončeno členství v komunistické straně. V roce 2022 žil v Ostravě.
Hrdinové 20. století odcházejí. Nesmíme zapomenout. Dokumentujeme a vyprávíme jejich příběhy. Záleží vám na odkazu minulých generací, na občanských postojích, demokracii a vzdělávání? Pomozte nám!
