Jana Richterová

„Smyslem bylo opravdu burcovat lidi, aby se vzchopili. Aby projevovali svou víru, aby si uvědomili, že tady na Moravě je pro nás víra přirozená, co znamená to národní uvědomění, které je spojené, a pro Mirka vždycky bylo spojené - moravanství a křesťanství, moravanství rovná se křesťanství. Tak vlastně šlo o toto a o protest proti bolševikovi, který tady to všechno potlačuje. Takže to bylo úplně jasné. Tam vlastně na závěr toho pásma bylo - Moravané, nastala doba, abyste se obrodili, v podstatě to, co je převyprávěné v promluvě Proglasu, abyste se probudili z poroby, z toho útlaku a z toho pohanství. A kráčeli k Bohu. Já to nejsem schopná teď asi přesně parafrázovat, ale celé to pásmo bylo jakoby vytažení té paralely toho příběhu, kdy Cyril a Metoděj přišli sem evangelizovat. Takže vlastně je stejná doba, kdy je potřeba evangelizovat, se stejným důrazem. A to bylo tedy v rozporu s hlavní ideologií socialistického režimu, tak to je jasné, že to vadilo."

„Stejný zážitek byl potom asi z 5. třídy, kde si nás učitel všechny vyvolal, abychom se před třídou postavili. Abychom řekli, proč vůbec chodíme do kostela, proč chodíme do náboženství a že jeho babička ho taky nutila a tak. A tehdy to byl takový můj malinký zážitek, ale já jsem z toho měla velkou radost, protože jsem mu tehdy řekla, ať mi teda vysvětlí, když Bůh není a duše není, proč se říká duševní i duchovní. A pan učitel z toho byl zaskočen a začal malovat na tabuli srdce, komory, a prostě nějakým způsobem se doplácal až do konce hodiny. Spolužáci mi pak přišli říct, že jsem mu to teda dala. Takže to jsem vnímala jako velké vítězství, které pak korunovala moje babička, když řekla, že mi to vnukl Duch svatý. Tak to byl pro mě takový první zážitek, jakoby taková nějaká osobní zkušenost s vírou."