Bohumil Řeřicha

* 1944  

  • „Byl jsem tak přesvědčený, že jsem sekal kosou trávu, sušil ji a peníze, které jsem za seno dostal, jsem dával do společné pokladny výrobní organizační jednotky chovu prasat. Pamatuju si, že v roce 1988 naše buňka ROH měla největší známku solidarity ze všech podniků celého Severočeského kraje. Proč to říkám? Bylo pak vyhodnocení všech lidí, kteří prodali statku seno, a ti, kdo si vzali traktory, vjeli do doupovského vojenského prostoru, posekali, obrátili, usušili, přivezli – to všechno za peníze statku – dostávali ohromné koše. A já, který jsem trávu sekal ručně a peníze jsem dal do společné pokladny, jsem dostal obraz. Bylo to postavené na hlavu.“

  • „Musím přiznat své selhání a všem občanům této země bych se chtěl omluvit za svou komunistickou minulost. Také bych chtěl vyjádřit upřímnou a hlubokou lítost těm, kteří trpěli, kteří byli pronásledovaní, jejich rodinám a hlavně těm, kteří zahynuli nebo byli popraveni za komunistického režimu. Napsal jsem o tom více statí. Podobné projevy nikdo moc nepřijímá, ale musím říct, že přiznání viny mě osvobodilo. Cítím se svobodný, ale vina je trvalá. Přiznávám, že s ní žiju a budu žít do konce života.“

  • „K současným komunistům necítím nenávist. Jen jsem přesvědčen, že jejich ideologie třídního boje, kterou stále prosazují, je anachronismus, který do této doby nepatří.“

  • Celé nahrávky
  • 4

    Praha, 09.03.2015

    (audio)
    délka: 01:22:42
    nahrávka pořízena v rámci projektu Paměť národa (ve spolupráci s Českou televizí)
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

S pocitem viny budu žít do konce života

 Řeřicha Bohumil
Řeřicha Bohumil
zdroj: archiv pamětníka

Bohumil Řeřicha se narodil 22. prosince 1944 ve Cvrčovicích u Kladna. Celý život prožil v severních Čechách, vystudoval zemědělskou technickou školu v Kadani a do roku 2006 pracoval v zemědělství. Poté, co se roku 1978 přestěhoval z městského prostředí do vesnice Lubenec, se u něj probudilo silné sociální cítění; Bohumil Řeřicha chtěl pomáhat potřebným, z tohoto důvodu roku 1980 přijal výzvu ke vstupu do KSČ. V 80. letech zastával funkci předsedy Spartaku Lubenec. Roku 1990 KSČ opustil a na místní úrovni se nadále angažoval jako nestraník. Vstup do KSČ dnes Bohumil Řeřicha považuje za intelektuální a charakterové selhání a obětem režimu se za své členství ve straně veřejně omlouvá. Roku 1993 se zapojil do Kruhu přátel česko-německého porozumění a zasloužil se o zřízení památníku masakru sudetských Němců v Postoloprtech.