Ivana Reichlová

„Došlo velice prudce k tomu, že jsem si spoustu věcí srovnala. Jednak tím, že jsem o tom se svým mužem mluvila, jednak tím, že jsem měla obrovský přístup k literatuře, tak jsem si to vyčetla. Myslím, že tady jsem konečně uspokojila svůj obrovskej hlad po vědomostech a znalostech, jak se věci opravdu měly. A už to bylo jen na mě, abych vnímala čas, který je, a dávala si dohromady, jak se to vyvíjí.“

„Podle toho, jak žila babička ve společenství blízkých, tak nic neukazovalo na to, že by tam zůstalo nějaké bolavé místo po válce. Na druhou stranu, když se o válce zmínili, tak pro ně to snadný čas nebyl. Byla veliká bída a vím, že maminka tehdy říkala, že to bylo hrozné, když byli malí, že neměli co jíst a babička i dědeček prokázali nadlidské úsilí, aby válku přežili. Babička měla hodně sourozenců, ale protože si ji vzal český obyvatel, tak mohla zůstat v Čechách, ve Cvikově, kde žili. Ale její sourozenci museli v odsunu ze Cvikova odejít. Nebyl to pochod smrti, jako byl třeba ten z Brna do Německa, ale bylo to velice smutné. Museli si naložit jen vymezenou část majetku a na určitých úsecích cesty to bylo asi velice zlé, protože se jim vždy nedostávalo vlídného zacházení.“