Vlasta Prokopová

* 1928

  • „Dobrý německý komisař v Krchlebech nikomu neublížil, každému pomohl. Bydlela s ním sestra se synem. Protože byli Němci, tak je vytáhli a začali mlátit. Dělali to běžní lidé, Češi. Možná to byli ti, co nejvíc udávali. To ale nevím jistě. Byl tam ještě jeden. O tom jsme věděli, že je udavač. Tak tomu také natloukli. Ale tenhle komisař a jeho sestra, která tam přišla koncem války a za nic nemohla... I tu zmlátili. Nenávist k Němcům, utrpení a bídu, to si někteří chtěli vybít.“

  • „Prvně v životě jsem viděla párek. To byla taková vůně, co se linula po kuchyni, že jsem ji ještě nikdy necítila. Tatínek žertoval, že si maminka uřízla prsty, ale pak to uvedl na pravou míru. Když maminka párek uvařila, rozdělila nožičky, jednu tatínkovi a jednu mně. Já povídám: ,Mami, pročpak si taky nevezmeš?‘ Ona řekla: ,Ale mně to nechutná.‘ Já jsem si v duchu myslela: ,Bože, ta maminka je ale hloupá, takovéhle dobroty jí nechutnají.‘ Potom se samozřejmě o ten další párek s tatínkem rozdělila. Ta vzpomínka mne vždycky dojímá.“

  • „Po Strašicích kolem našich baráků pochodovali vojáci. Byli jinak oblečeni. Zpívali vždy písničku, ve které bylo: ,... a zabrali nám Ukrajinu...‘ Ve Strašicích tihle vojáci chodili volně a ptali se: ,Kotoraja godina?‘ S lidmi se domluvili. Mně to bylo divné. Napřed jsem si myslela: ,To jsou zajatci, ale proč zde chodí?‘ Nikde jsem se nic nedozvěděla. Až potom nám došlo, že to byla nějaká armáda Ukrajinců pod německým velením.“

  • "No a teď třetí otázka, abych vyjmenovala německé říše - první říše, druhá byla Bizmarkova, no a třetí Velkoněmecká říše Hitlerova. A on říká: "A jak to bude dál?" Já jsem řekla: "No, potom bude čtvrtá říše..." No, taková hloupost. A on se na mě rozkřikl, že Třetí říše je nerozborná [nezničitelná?]... No musela jsem si sednout, z vyzkoušení jsem dostala šestku. A na propouštěcím vysvědčení jsem měla pětku z němčiny."

  • Celé nahrávky
  • 1

    Plzeň, 13.08.2019

    (audio)
    délka: 02:10:19
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Plzeňský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Těžká léta

Vlasta Prokopová na fotografii pro tablo Obchodní akademie v roce 1944
Vlasta Prokopová na fotografii pro tablo Obchodní akademie v roce 1944
zdroj: Archiv pamětnice.

Vlasta Prokopová se narodila 7. listopadu 1928 v Holýšově pod dívčím jménem Štáhlová do rodiny sklářského dělníka a služebné jako jejich jediné dítě. Vyrůstala ve velmi chudých poměrech za doznívající hospodářské krize. Na podzim 1934 nastoupila do první třídy Masarykovy školy v Holýšově. Dne 1. dubna roku 1937 jí umřel tatínek. Po obsazení Holýšova wehrmachtem 10. října 1938 odešla do Chalup k babičce. Ve školní docházce pokračovala na obecné škole v Zeměticích. V únoru 1939 maminka pronajala malou místnost v Zastávce u Přeštic. Poslední ročník obecné školy dokončila v obci Dnešice. Do měšťanské školy nastoupila 1. září 1939 v Přešticích. Počátkem roku 1942 se po smrti druhé babičky s maminkou přestěhovaly do jejího bytu v Krchlebech. Poslední rok měšťanské školy absolvovala ve Staňkově. Ve vzdělávání pokračovala na Obchodní akademii v Plzni. Zažila první nálety na město a zúčastnila se sanačních prací. Školu dokončila v červnu 1944. V létě téhož roku nastoupila jako tlumočnice a administrativní pracovnice do Wehrertüchtigungslager WEL III – Strašice (Straschitz). Jednalo se o výcvikový tábor Hitlerovy mládeže (Hitlerjugend) ze Saska. Potkala zde svoji celoživotní přítelkyni Elfriedu, která nad ní držela ochrannou ruku. Podílela se na zajištění chodu tábora. Telefonicky hovořila s K. H. Frankem a byla přítomna návštěvě polního maršála Waltera von Brauchitsch. V březnu 1945 se s celým táborem stěhovala do Mýta u Rokycan. Dne 27. dubna odešla s falešnými dokumenty domů do Krchleb. Dne 4. května vítala na náměstí ve Staňkově první americké tanky. Po osvobození byla v Krchlebech svědkem řádění lůzy a lynčování německého obyvatelstva. Pamětnice si nepřála hovořit o svých poválečných osudech. V době natáčení (2019) žila spokojeným životem v Holýšově.