Ve válce to nebylo vůbec pěkné
Stáhnout obrázek
Valerie Princlová, rozená Vančoková, se narodila 10. března 1932 v Plzni do obyčejných poměrů. Zažívala bezstarostné dětství až do nástupu na povinnou školní docházku 1. září 1939, kdy vypukla druhá světová válka. V roce 1944 nacisté uvěznili za ilegální činnost jejího otce Karla Vančoka, který byl transportován do věznice v Malé pevnosti v Terezíně. Počátkem následujícího roku byl z vězení propuštěn. Krátce nato se stala v dubnu roku 1945 svědkem nejničivějšího spojeneckého náletu na Plzeň, kdy bomby zcela zničily podnikové ředitelství Škodových závodů sídlící naproti jejich bytu. Nedlouho poté vítala první americké vojáky, kteří přijeli město osvobodit. Stala se tak svědkem přestřelky mezi vojáky a německým odstřelovačem, která byla shodou okolností nafilmována americkým kameramanem. Po pěti letech od konce války přišla o oba rodiče. Přesto v roce 1951 dokončila střední zdravotnickou školu a stala se porodní asistentkou. V rámci měnové reformy byla jednou z těch, která narychlo utrácela našetřené peníze v průběhu nákupní horečky. Předtím se již vdala a založila rodinu. S ní společně v roce 1968 uvízla v Jugoslávii, jelikož zrovna probíhala invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa. Neemigrovali, vrátili se domů. Později pracovala jako všeobecná zdravotní sestra až do odchodu do důchodu v roce 1992. V roce 2023 stále žije v Plzni.
