Tomáš Plichta

* 1947

  • „To byl zrovna člověk, na kterého jsem hleděl jaksi s mírnou nedůvěrou, protože jsem si říkal, proč si nechává tak otravovat život, nechává se zavírat a dělat různé věci, které mu určitě nejsou po vůli. V tom člověku něco musí být. A když jsem se pak díval na jeho návštěvu v Senátu v Americe, v Kongresu, a ti lidé několikrát vstali a tleskali mu, tak jsem si říkal, toho člověka musí uznávat, musel je nějak upoutat. Něčím, s čím jsme se zkrátka nesetkali.“

  • „Nezapomenu na to, když jsem přišel mezi ty pátrače, tak mi ukázali ty planžety, to bylo jako – představte si výlohu – a byly tam čtverce, asi takové. Tady máš mastnou tužku, hadru, mezi tyto dva prsty tužku a psát. Ale zrcadlově. A když jsem popsal celý planžet, tak smazat a nanovo. Druhý den to samé. Tak se učilo psát. Jak jsem říkal, že tam byly ty čtverce, to byla tzv. síť PVOS, protivzdušné obrany státu. A to byla síť i pomyslná, 4 x 4 km. Tam se mluvilo o všem jenom formou čísel. Takže jsem od rána od osmi do jedenácti, kolikrát do jedné v noci, seděl na učebně a učili jsme se jednotlivé signály, kódy. Těch kódů bylo asi osmdesát znaků plus další. Třeba jedno hlášení pro letoun a cíl bylo 004152775491047. To se muselo opakovat dvakrát a museli jsme jich zvládat asi šestnáct do minuty. Když nás poslali šůrovat, uklízet, rejžáky a drhneme něco, tak to bylo za odměnu...“

  • „Toho 21. srpna mě vlastně zastihlo doma jako vojáka, který byl na dovolené. V úterý jsme s Jirkou Sajbrtem seděli na klubu a dali jsme si sedmičku červeného, popíjeli jsme a šli jsme domů asi o půl jedenácté. O páté ráno mě budil starší brácha, který jel z Topolné, a říká: ‚Ty tady chrápeš, a Rusi nás obsadili.‘ A teď, co dělat? Co má voják, který má dovolenou, v takové situaci dělat? Už jsme byli doma rozloučení a otec mi říká: ‚Třeba budete někde nasazení a budete muset třeba střílet do lidí. Uvědom si to, že jsou to Češi, a pokud ti nepůjde o život, tak střílej do vzduchu!‘“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Hulín, 31.08.2019

    (audio)
    délka: 02:24:06
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Střední Morava
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Otec mi říkal: Uvědom si, že to jsou Češi, a pokud ti nepůjde o život, tak střílej do vzduchu

Tomáš Plichta v patnácti letech, fotografie z obč. pr.
Tomáš Plichta v patnácti letech, fotografie z obč. pr.
zdroj: archiv pamětníka

Tomáš Plichta se narodil 4. ledna 1947 v Uherském Hradišti rodičům Stanislavovi a Marii, rozené Nesrstové. Spolu se třemi bratry vyrůstal v rodině, kde se od jeho dědečka, který v roce 1905 přišel do Napajedel z Třebíčska, dědilo pekařské řemeslo. Roku 1953, když bylo Tomášovi šest let, otec o živnost přišel. Zaměstnání pak našel v pekárnách v Otrokovicích a Prštném. Rodina si vypomáhala i příjmem ze zemědělství, protože vlastnila v Napajedlech velkou zahradu. Po základní škole se pamětník vyučil ve Fatře Napajedla provozním elektromontérem. Od mládí se věnoval fotbalu. Roku 1966 nastoupil základní vojenskou službu a byl přidělen do Brna-Řečkovic. Po přijímači a zaškolení v kabelosměrové rotě se výměnou za jiného vojáka ocitl u pátrací jednotky protivzdušné obrany státu, kde se později z operátora stal tzv. vyčítačem. Krátce před invazí vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 se stále coby voják základní služby ocitl na několik měsíců v Sovětském svazu. Po návratu do civilu v září 1968 se vrátil k zaměstnání v podniku Fatra Napajedla, kde působil už od vyučení v oddělení měřicích přístrojů. Zaměstnání ve Fatře opustil roku 1990, jelikož se stal zastupitelem Napajedel. Celkem pak působil šestnáct let v politice – z toho šest let zastával i funkci starosty. V současnosti je v důchodu.