Dobové foto velitele Šnajdra z doby jeho válečného působení; zde je evidentně zamyšlen či v očekávání, zda se mu jeho hoši ve zdraví vrátí z operace. Výraz jeho tváře vypovídá o permanentním napětí i velké zodpovědnosti.

Snímek dalšího z velitelů 311. sq. – plk. Vladimíra Nedvěda; droboučký, distingovaný pán, u něhož by na první pohled nikdo takovou funkci neočekával. Svým vzezřením byl navíc pravým opakem téměř 190 cm vysokého J. Šnajdra. Jedno měli však oba společné – všichni letci je měli rádi a respektovali je.

V návaznosti na několikadenní pobyt letců, kteří přiletěli z Anglie i jiných koutů světa, se kromě leteckého dne, formálních i neformálních setkání a jiného, bohatého doplňkového programu v roce 1991 uskutečnilo i slavnostní Te Deum v chrámu sv. Víta na pražských Hradčanech. Rovněž velmi silný zážitek. Hned v první řadě lavic je možné spatřit celou rodinu plk. Irvinga. Vedle Blanky sedí Janův radista Arnošt Polák a po jeho pravici Viktor Kent, za války zvaný „Vydrář“.

Vskutku památeční setkání přímo u Irvingových doma na pražských Vinohradech dne 15. 9. 1991, kdy (hlavně letce ze zahraničí) paní Blanka „odbourala“ báječnou pečenou kachnou s knedlíkem, oběma druhy zelí i špenátem, aby si mohli vybrat. Jelikož tušila, že se toto sváteční jídlo setká s velkým ohlasem, pro jistotu šly do trouby kachny dvě. A dobře udělala – nezbylo vůbec nic, a to některým ještě něco zabalila s sebou tzv. na potom. Setkání bylo celkově báječné a znovu plné emocí, slz i smíchu v jednom, že o něm Iveta znovu poslala reportážní info do Kanadských listů, které je následně otiskly. Zleva na verandě stojí Jan Irving, Iveta, (rovněž budoucí generál) Marcel Ludikar, Blanka Irvingová, Arnošt Polák, Ing. G. Shaw a Rudolf Nedoma – 80 procent personálně nejčastěji obsazované posádky v liberatoru. (Toto fotil Jan Horal, který rovněž patřil mezi pozvané hosty.)

O rok později po Anglii byli naši letci pozváni do Francie a vše se odehrávalo v podobném duchu jako vloni. Pouze s tím rozdílem, že tentokrát směli odletět jen oni – bez doprovodu. Manželka to nesla dosti těžce zejména z důvodu obav o Jana, kdyby se tam s ním něco stalo (jeho srdce už bylo po několika infarktech hodně pochroumané a každý, byť krásný a silný zážitek, na to měl samozřejmě vliv). A Iveta pro změnu smutnila z toho, že neuvidí některá z válečných míst i kus Francie jako takové. Na snímku je spolu s Janem Irvingem Bohumil Jaroš alias „Suchar“ – věrní kamarádi před katedrálou Notre-Dame v Paříži. Během oněch několika dnů navštívili mimo jiné dvě základny – za války jednu stíhací a jednu bombardovací – rovněž jednu z hlavních současných vojenských leteckých základen, kde i s personálem zapózovali před tehdy obdivovanými letouny Mirage 2000, vojenský hřbitov La Target a mnoho dalších míst.

Opět Olšanské hřbitovy – sekce RAF v roce 1992 při oficiální návštěvě premiérky Margaret Thatcherové, kterou v dobové uniformě RAF za naše letce doprovází obětavý Lojzík Konopický a premiérka se po pozdravu s plk. Irvingem právě chystá podat ruku jeho vedle stojícímu kamarádovi Arnoštu Polákovi. Ten prý následně Janovi pošeptal: „Já se na to vykašlu. Přes padesát let žiju v Anglii, Margaret mám téměř za zadkem a na to, abych si s ní podal ruku, jsem musel přijet do Prahy!“ Že se pak oba následně rozesmáli, není asi třeba dodávat.

Znovu Kongresový palác na pražské Pankráci a setkání československých letců (i těch, kteří přiletěli z Anglie) v roce 1992

Kromě zde prezentovaného torza všech veřejných akcí, jichž se na naše letce po listopadu 1989 sesypalo nekonečné množství, samozřejmě průběžně probíhaly i již zmiňované veřejné besedy, kde se sešlo od několika desítek lidí až po stovky po celé republice. Ať byl sál však jakkoli kapacitně velký, vždy bylo plno do posledního místečka. Toto je snímek ze samostatné besedy plk. Irvinga v roce 1994.

Kromě zde prezentovaného torza všech veřejných akcí, jichž se na naše letce po listopadu 1989 sesypalo nekonečné množství, samozřejmě průběžně probíhaly i již zmiňované veřejné besedy, kde se sešlo od několika desítek lidí až po stovky po celé republice. Ať byl sál však jakkoli kapacitně velký, vždy bylo plno do posledního místečka. Toto je snímek ze samostatné besedy plk. Irvinga v roce 1994. Jeho vystoupení bylo bedlivě sledováno jak jeho manželkou Blankou, která má na fotce poněkud ustaraný výraz, neboť její choť byl již vážně nemocen…

Kromě zde prezentovaného torza všech veřejných akcí, jichž se na naše letce po listopadu 1989 sesypalo nekonečné množství, samozřejmě průběžně probíhaly i již zmiňované veřejné besedy, kde se sešlo od několika desítek lidí až po stovky po celé republice. Ať byl sál však jakkoli kapacitně velký, vždy bylo plno do posledního místečka. Toto je snímek ze samostatné besedy plk. Irvinga v roce 1994. Jeho vystoupení bylo bedlivě sledováno jak jeho manželkou Blankou, která má na fotce poněkud ustaraný výraz, neboť její choť byl již vážně nemocen, tak jeho dcerou Ivetou. Ta v té době navíc na některé z těchto „separátních“ besed dojednávala i kameramana, aby natočil otcovy vzpomínky na dobu války i totalitu samotnou. Díky tomuto nápadu vzniklo mnoho hodin na pečlivě uchovávaných VHS.

Jak už se stalo nepsanou tradicí, i po skončení tohoto (pro plk. Irvinga jistě vyčerpávajícího) vystoupení následovala autogramiáda a povídání s přítomnými lidmi. Pokaždé se zde však navazovaly nové kontakty nebo vyvstala nečekaná fakta a souvislosti. Mnohdy se na takovém mítinku objevili i přímí potomci po Janových spolubojovnících a dotazovali se na jejich osudy, adresy, fotky apod.

Jeden z mnoha reprezentačních leteckých plesů v pražské Lucerně, které jako tradice vznikly záhy po sametové revoluci a „drží“ se – chvála Bohu – dodnes. Zde udělal Jan Irving snímek před tanečním parketem, kde je zachycen jeho rovněž velmi dobrý kamarád z 311. sq. plk. Stanislav Mikula s chotí, jeho synem Vlastislavem a Ivetou Irvingovou.

Opět letecký ples v Lucerně (rok 1998 nebo 1999), ovšem již po smrti gen. Irvinga. Nicméně Iveta se pečlivě snažila svou maminku nedržet příliš dlouho ve smutku a ústraní, takže při každé vhodné příležitosti ji zapojovala do leteckého společenského dění, aby přišla na jiné myšlenky. Na snímku je bohužel už také nežijící brig. gen. Zdeněk Škarvada se svou manželkou Ivankou a Blanka Irvingová. Vpravo je z profilu Alois Konopický.

Rodinná hrobka Irvingových na pražských Olšanech; Iveta po maminčině smrti nechala udělat jednotlivé desky se jmény pohřbených členů rodiny tak, aby z nich každý srozumitelně vyčetl vzájemné rodinné propojení. A jak sama s „anglickým sarkasmem“ říkává: „To poslední místečko vpravo ve vitríně už čeká jen na mne. Akorát nevím, jak se tam sama odlifruju, když už nikdo z mých blízkých není naživu…“

Eva Pacovská s maminkou Martou Škramovskou, Praha, 1934

Eva Pacovská, 1937

Jan Škramovský a Marta Škramovská roz. Hrubá; svatba rodičů Evy Pacovské, Praha, 1930

Eva Pacovská, Praha, cca 1949

Eva Pacovská, Praha, cca 1955

Jan Škramovský, otec Evy Pacovské, Praha, kolem roku 1940

Rodinný statek Pertoltice, před 2. světovou válkou

Rodinný statek Pertoltice, 17. 2. 1933

Jan Škramovský, otec Evy Pacovské, Praha, kolem roku 1960

Radomír Burša / Ostrava / červen 2019

Radomír Burša / Ostrava / červen 2019