Marie Ohlídalová

* 1941

  • „Rozkřiklo se, že když odjížděli, tak vytrhávali umyvadla, elektřinu. Vše prostě poškozovali. Dost těch věcí, které měli, jako třeba odpadky, tak vyváželi za baráky do lesa. To nebylo pěkné tam pak chodit. Byli jsme ale rádi, že pojedou. Někteří z nich odjížděli vlakem, pak najednou bylo ticho po Červené Vodě – už po obci nejezdila ta ohromná auta. Když měli nějaké cvičení, tak si vzali nějakého regulovčíka na křižovatku. Ten tam byl dlouho, když jsme se vraceli z práce, on tam stále byl, tak jsme mu dávali svačinu, protože říkal, že má hlad.“

  • „Když to v listopadu začalo, tak jsme poslouchali rádio. Tam toho moc neřekli, ale nechala se pustit Svobodná Evropa. No a já přišla do fabriky s trikolórou na klopě. Šéf se mě ptal, co to má být, a že nic takového nechce vidět. Musela jsem to sundat, kabát jsem strčila do skříňky. Za pár dní to bylo. Na nástěnce jsme ale stále četli, že to není pravda. Že pan Havel chce zpátky Barrandov a že to dělá kvůli tomu.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Červená Voda, 05.10.2021

    (audio)
    délka: 02:22:29
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Když Sověti odjeli, bylo v Červené Vodě zase ticho

Marie Ohlídalová. Fotografie, kterou poslala budoucímu muži na vojnu
Marie Ohlídalová. Fotografie, kterou poslala budoucímu muži na vojnu
zdroj: Archiv pamětnice

Marie Ohlídalová přišla na svět 9. prosince roku 1941 v osadě Žalý v Krkonoších. Po konci války se spolu s rodiči přestěhovala do Vrchlabí, kde zůstala po německém obyvatelstvu řada opuštěných domů. Její školní docházka byla poznamenaná právě druhou světovou válkou, a tak měla Marie do práce nastoupit už ve 13 a půl letech. Nakonec však musela přeci jen několik měsíců počkat a poté začala pracovat v podniku Tesla Vrchlabí. Brzy se však seznámila se svým budoucím manželem Miloslavem a v 21 letech se za ním přestěhovala do Červené Vody v Orlických horách, kde dodnes společně žijí. Právě v obci, jež se rozkládá na česko-moravské hranici, zažila Marie mimo jiné obrovský šok – příjezd sovětské armády, která se v Červené Vodě na více než dvacet let zabydlela. V 70. letech začala dojíždět do Letohradu, kde pět let studovala na večerní škole. S manželem vychovali tři dcery. Právě odchod okupantů z obce v roce 1991, ačkoliv doprovázený drancováním kasáren, tak byl pro Marii nakonec radostným a zlomovým životním okamžikem.