podporučík v. v. Vincenc Novák

* 1929  

  • „Nás cvičili, ale neříkali nám, kam jedeme. Až čtrnáct dní předtím, než jsme jeli, se zeptali. ‚Řekněte, kdo nechce jet?‘ Za Čepičky jsme nemohli říct, že voják někam nepojede.“ – „A kdybyste to mohl říct, jel byste, nebo ne?“ – „Nejel bych. Já jsem byl ženatý, děti jsem měl doma. Jet někam pryč, nevědět, na jak dlouho a jestli se vrátím? My jsme vyjeli a byli jsme mezi Kyjevem a Moskvou, když bylo podepsané příměří v Koreji. Jeli jsme normálně do války. Asi tak to vypadalo.“

  • „Sebrali všechny chlapy, mého dědu zastřelili a otec a ostatní byli odehnaní do krajského města Bjelovaru. Tatínek a někteří další se vrátili. Ostatní odešli do koncentráku a už se nevrátili.“ – „Mluvíte o roce 1943?“ – „Asi tak to bylo.“ – „Vy jste u toho byl? “ – „Ano. Večer je sebrali, byli u baráku pod spádem, tam pršelo celou noc. Ráno asi kolem desáté je seřadili. Kulomet před nimi, když by se někdo hnul, tak by stříleli. Odehnali je do Bjelovaru a někteří se nevrátili. Otec a někteří další se vrátili.“ – „To je odvedli vojáci wehrmachtu?“ – „Byli z wehrmachtu, němečtí vojáci.“

  • „No, partyzáni... My jsme bydleli na půl cesty mezi vesnicí a lesem, měli jsme 300 metrů do lesa a 300 metrů do vesnice. Většinou se stavovali u nás, protože k našemu baráku byl od lesa úvoz, tak přijeli do úvozu a zeptali se, jestli můžou. Nebo jsem se chodil podívat, jestli tam něco není.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Brno, 04.08.2020

    (audio)
    délka: 01:14:14
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Jihomoravský kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Do Koreje jsme jeli do války

Vincenc Novák na vojně v roce 1952
Vincenc Novák na vojně v roce 1952
zdroj: Archiv pamětníka

Vincenc Novák se narodil 27. března 1929 do české rodiny ve vsi Begovača v Chorvatsku, které bylo tehdy součástí Jugoslávie – Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Za druhé světové války se stal svědkem teroru chorvatských ustašovců a nacistických vojáků. Ve čtrnácti letech začal spolupracovat s partyzány, dělal pro ně kurýra a chodil na výzvědy. Konce války se nedožil ani jeden z jeho rodičů (Karel a Barbora Novákovi). Vincenc s příbuznými v roce 1946 reemigrovali do Československa, kde mu vláda přidělila dům po vysídlených Němcích v Jiřicích u Miroslavi. Našel si práci v zemědělství. Od roku 1951 absolvoval základní vojenskou službu jako řidič nákladního auta. V červenci 1953 ho velení poslalo do války v Koreji, aby jako člen Dozorčí komise neutrálních států dohlížel na dodržování příměří. Zde nejdříve řídil auto s radiostanicí a později v temné komoře vyvolával filmy dokumentující činnost komise. Do civilu se vrátil po dvou a půl letech. Většinu života pracoval v zemědělském družstvu v Jiřicích u Miroslavi. V roce 2000 se mu dostalo uznání za jeho činnost v odboji, když byl mimořádně povýšen do hodnosti podporučíka ve výslužbě a v roce 2007 byl uznán válečným veteránem.