Jan Němeček

* 1929

  • „A tu tečku udělám ještě s tím, že mě dneska předseda KSČM Filip děsně baví svými charakteristickými výkřiky. Ano, to byla chyba v 90. roce, tak jako na Slovensku později se stalo, měli komunistickou stranu zrušit. Protože vesměs neměla poslání humánní, ale zničující a vyřazující druhé ze způsobu života, ničící vůbec hospodářské prostory – ‚poručíme větru dešti‘ – jak zvolal jejich předchůdce Stalin. Bojují proti církevním restitucím. Měli by si však především uvědomit, že komunisté by měli navrátit své neoprávněné mzdové a důchodové zajištění, které mají ze svých pozic získaných jen a jen díky své rudé knížce. Kdežto my jsme byli odsouzeni pracovat většinou v terciární sféře za nejnižších mezd, ač jsme měli poslání viditelnější než ti, kteří měli tu rudou knížku. Tu rudou knížku má dnes i premiér. Protože neznám žádného zahraničního pracovníka, který by nemusel v prvé řadě skládat účty na StB. Jak říkají Slováci, je jednoznačný. Tak s tím se spokojit dodneška nemohu a nemohu se také spokojit s tím všeobecným děním. A hlavně s umlčováním osobností, které tady v tomto národě mají svoje místo, svoji proslulost a jsou mezi námi. Nemají prostor, aby byly viděny slyšeny a respektovány, život s jejich názory by byl určitě a určitě plodnější, než je tomu dneska.“

  • „Táta byl vězněn na Borech. To proto, že bylo ještě potřeba zpětně znárodnit rodinnou vilu, kterou si městští konšelé v rudé podobě vysnili, že to bude zdravotní středisko, a tak v roce 1952 nás během dvou dnů vystěhovali do prostorů, které byly nebytové, v prvním poschodí. To říkám z toho důvodu, že matka od tří let těžce chodila a měla málo pohyblivou nohu, ale uměla žít do 96 let samostatně. Takže v roce 1952 dodatečně zpětně znárodnili komunisté rodinnou vilu k 1. 1. 1948. Po mamince po zpětném znárodnění rodinné vily k 1. 1. 1948 vymáhali zpětně nájem, který ona nemohla z invalidního důchodu 200 Kč měsíčně platit.“

  • „Osoby podle určitých stupňů charakterizovaných ÚV KSČ, že jsme nežádoucí, nespolehliví, označení písmenem E a určeni beze zbraně do nucených prací a k mému překvapení a určitému potěšení po měsíčním pobytu ve vojenském výcvikovém prostoru Libavá nás odvezli na Důl Ludvík do Radvanic, kde jsem svého času už byl.“

  • „Pátého března nás asi osm z Letovic přivedli postupně na četnickou stanici a odtud nás s jedním četníkem a pod jeho dozorem odvezli na nádraží a vlakem pak do Ostravy-Radvanic, kde na Dole Ludvík v táboře nucených prací byli jsme bez soudu odsouzeni jako osoby štítící se práce. Byly zabaveny veškeré doklady.“

  • „My jsme se po 90. roce začali scházet z Dolu Ludvík, kde jsme byli nasazeni jako vojáci PTP. Ta černá charakteristická výložka znamenala ne černý baron, jak je zkresleně prezentován v tom Švandrlíkově filmovém příběhu, který je naprosto vymyšlený, zcestný a urážející. A také český svaz si dal podmínku, že před promítáním tohoto filmu musí být uvedeno, že je to Švandrlíkův vykonstruovaný román, který se neztotožňuje s vojenskými tábory PTP jako takovými. A ta černá výložka, která prezentuje ten výraz černý baron, znamená, že je to osobnost pro komunisty trvale podezřelá a že nesměla nikdy být členem komunistické strany.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Hradec Králové, 12.03.2019

    (audio)
    délka: 01:32:17
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Královehradecký kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

Byli jsme bez soudu odsouzeni jako osoby štítící se práce

Jan Němeček
Jan Němeček
zdroj: Post Bellum

Jan Němeček se narodil 16. června 1929 v Kamenci u Poličky. Rodiče založili v roce 1927 v Letovicích na Moravě firmu Němeček a spol., která se brzy stala druhým největším podnikem na výrobu pracovních oděvů v tehdejším Československu. V dětství vnímal atmosféru strachu v době nacistické okupace. Po ukončení obecné školy nastoupil v roce 1945 na střední průmyslovou školu textilní ve Svitavách. Školu však vzhledem k únorovým událostem roku 1948 a ke svému třídnímu původu nestihl dokončit. Po únorovém komunistickém puči byla rodinná firma rychle zlikvidována. Otce, matku i obě starší sestry komunisté ihned vyhodili z práce a již 5. března 1948 byl Němečkům jejich rodinný podnik zpětně znárodněn. Jan Němeček byl 5. března 1948 jako tzv. „osoba štítící se práce“ poslán do ostravsko-karvinského revíru fárat na Důl Ludvík. Zde pracoval až do podzimu 1948. Po této šestiměsíční brigádě pracoval až do nástupu na vojnu ve vlnařském podniku Textilana v Kerharticích u Ústí nad Orlicí. V říjnu roku 1951 pak musel nastoupit základní vojenskou službu. Byl zařazen k pomocným technickým praporům (PTP). Vojnu strávil u 55. útvaru PTP v Ostravě-Radvanicích. Ke svému velkému překvapení se tak znovu vrátil na Důl Ludvík. Zde strávil dva a půl roku. Další perzekuci ze strany komunistického režimu se nevyhnula ani jeho rodina. Rodiče byli vystěhováni z rodinné vily do dvou skromných místností. Otec byl navíc v roce 1952 zatčen a bez soudu vězněn jedenáct měsíců ve věznici na Borech. Rodinná vila byla znárodněna zpětně k 1. lednu 1948. Pamětník měl štěstí, že se po propuštění z PTP v únoru 1954 znovu uchytil v textilním průmyslu. Od roku 1960 se tomuto oboru věnoval v podniku Oděvy Hradec Králové, kde zůstal až do svého odchodu do důchodu v roce 1989. Do roku 2017 byl předsedou Okresního výboru PTP v Hradci Králové. Jan Němeček se i přes svůj vysoký věk stále zajímá o společenské a politické dění v České republice. Účastní se besed s mladými lidmi a snaží se, aby nebylo zapomenuto na ty, kteří v těžké komunistické totalitě prošli pracovními tábory PTP.