Lidé by se měli chovat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí
Stáhnout obrázek
Helena Němcová, rozená Fraňková, přišla na svět 20. listopadu 1937, se sestrou a s rodiči žila v rodinné vilce na Zbraslavi. V květnu 1945 se museli schovávat ve sklepě. Celou rodinu těžce poznamenal komunistický převrat v únoru 1948. Jeden dědeček, který měl na Andělu klempířskou dílnu a zaměstnával tři lidi, byl prohlášen za vykořisťovatele, dílnu mu znárodnili. Druhý dědeček přišel jakožto senátní prezident nejvyššího správního soudu o práci, neboť komunisté správní soudy zrušili. Otec, který si jako soudce okresního soudu na Zbraslavi dovolil v 50. letech nevyhlásit předem připravený rozsudek nad obžalovaným v politickém procesu, musel odejít na stavbu branického Mostu inteligence a v roce 1954 do Strakonic, kde za nevyjasněných okolností na stavbě zahynul. Helena Němcová nesměla studovat. Po gymnáziu tedy pracovala například jako účetní v Ústavu pro výzkum rud v Bráníku nebo v Krajském kulturním středisku Středočeského kraje a vysokou školu po večerech dokončila dálkově. Okupace vojsky Varšavské smlouvy ji i s dětmi zastihla v Litvínově u známých. V roce 1970 podepsala petici 2000 slov a odmítla donášet na svého vedoucího, což ji stálo místo. Opisovala samizdatové knihy, její manžel vydával ještě s dalšími protirežimní Mladou frontu. Kvůli zfalšovanému povolení k výjezdu na vystoupení s divadelním pořadem Šanson je s manželem opakovaně vyslýchala StB. V listopadu 1989 se účastnila demonstrací na Národní třídě a na Letné. Po revoluci pracovala jako tajemnice Městského úřadu Zbraslav. Dnes žije na Zbraslavi, píše písničky pro děti, vyšlo jí pět knih a celý život se věnuje ochotnickému divadlu.
