Alois Nedvěd

* 1949

  • „Pak přišli, dostali jsme ordin, že v Comanesti jsou hory, a naši rodiče byli horníci, tak je vzali a odvezli nás. Tam jsme byli do roku 1956. Pamatuji si, že když jsme přišli tady ke kříži, tak nafoukaný sníh sahal rodičům až pod bradu.“

  • „Vyprávěli nám, že nás tam odvezli, nechali nás tam, zatloukli čtyři kolíky a řekli, že tohle je náš plac a tam ať si vystavíme stavení. Tak rodiče vyprávěli. Byl jsem jako malý dítě, nebylo tam nic jiného než bumbac [bavlna]... tak vyprávěli. Já byl malé dítě, měl jsem dva roky. Vystavěli tam stavení ze země se dřevem. Prý bylo drahé dřevo a peníze nebyly. Povídali, že jsme boháči, ale my jsme byli horníci... tady ti, co byli bohatí a měli mlýn, ti zůstali a nás poslali do Baraganu.“

  • „I nyní nám vyčítají, hlavně ty starší lidi, jak to, že [odškodnění za deportace do Baraganu] dostáváme i my děti, že prý si zkusili rodiče. Já vím, ale podle rodičů jsme zkusily i my. My jsme tam byly s nimi... My děti jsme tam s nimi taky byly. Když oni neměli co jíst, tak jsme neměly ani my. Nebo když nesměli nikam jít, tak my jsme taky nesměly.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Eibenthal, 10.09.2022

    (audio)
    délka: 01:02:47
    nahrávka pořízena v rámci projektu Paměť Banátu
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

AI asistent Paměti národa
Probádá tisíce příběhů pamětníků

Objevte nový způsob, jak používat Archiv Paměti národa. Ptejte se na témata, události, místa nebo zkušenosti, které vás zajímají. AI asistent prohledává přepisy rozhovorů s více než 30 000 hodin nahrávek rozhovorů a vyhledává relevantní vzpomínky napříč archivem. Nemusíte znát jméno pamětníka ani vědět, kde hledat. Stačí položit otázku vlastními slovy.

Položte otázku
beta

Vysadili nás, zatloukli dřevěné kůly a nechali nás napospas Baraganské stepi

Alois Nedvěd, natáčení pro Paměť národa, září 2022, Eibenthal - Rumunsko
Alois Nedvěd, natáčení pro Paměť národa, září 2022, Eibenthal - Rumunsko
zdroj: Paměť národa

Alois Nedvěd se narodil 19. srpna 1949 v české vesnici Eibenthal v rumunském Banátu. Jeho otec se jmenoval Augustin a za druhé světové války ho odsud německé vojenské jednotky odvedly a následně byl nasazen na válečnou frontu, kde po zranění měl padnout do zajetí Rudé armády. Komunistická strana Rumunska v červnu 1951 rodinu deportovala do oblasti Baragan, v té době byla pamětníkova matka těhotná a jeho sestra se narodila ve vyhnanství. Žili zde v nuzných podmínkách a byli nuceni sbírat bavlnu, aby plnili stanovenou pracovní normu. Podle svědectví pamětníka strávili v Baraganské stepi přibližně půl roku, po němž přišlo rozhodnutí, že rodinám havířů bude umožněno odejít za prací do města Comanesti na východě Rumunska, kde otec pracoval v uhelných dolech. Zpátky domů do vesnice se mohli vrátit až na základě rozhodnutí ministerstva vnitra, vydaného v prosinci 1955. Po příchodu žili v hornické kolonii v Ujbánii, kde pamětník navštěvoval čtyři třídy, a další tři ročníky absolvoval v Eibenthalu. Po dokončení strojírenského učiliště pracoval tři roky jako soustružník a po vojenské službě se vrátil do Eibenthalu, kde se oženil a pracoval v azbestových i uhelných dolech. Po roce 1990 začal od státu pobírat finanční odškodnění za deportaci do Baraganu. V době natáčení žil v Eibenthalu (září 2022).