Doc. Ing. Josef Mevald , CSc.

* 1935  

  • „Tak jsem se šel podívat a tam jsem se zděsil. Tam dole v takové větší posluchárně tomu šéfoval takový podivný soudruh. ‚To snad není možný. Tak to znovu budou mít soudruzi v rukou.‘ Naježil jsem se a spojil se s několika lidmi a mojí kolegyní, se kterou jsem byl po rozvodu ještě před rokem 1989, a že s tím musíme něco udělat. Byla také schůze na naší katedře a tam se toho chtěl chopit jeden fyzikář. Že zakroutí všem soudruhům krkem. Tak jsme si řekli, že by to také nebylo to pravé. Naštěstí, nevím naštěstí pro mě nebo pro celou tu věc, mě ten můj kolega, který tam seděl se mnou na té katedře a kterého jsem politicky ‚kazil‘, navrhl, že bych mohl dělat šéfa Občanského fóra. Dost rozpačitě, ale vzal jsem to. Byli jsme pak tři mluvčí a vyjednávali jsme s rektorem, profesorem Střížem.“

  • „V té první prověrce jsem byl smířený, že budu muset odejít. Byl tam vedoucí katedry, ještě nějací jiní straníci a ještě jako přísedící, aby to byl jako jeden dělník, který byl shodou okolností modelář a byl v modelářském sportu zasloužilý mistr sportu. On mě znal jako modeláře. Pro nedostatek politické práce... odborník, pedagog ano... šťouchli do toho modeláře. On tam podřimoval. A už to bylo všechno zapsaný, že musím odejít pro nedostatek politické práce. Odborník dobrý, pedagogicky taky, ale politicky naprosto nevyhovující a neperspektivní. Tak do něho šťouchli, co by k tomu ještě řekl. On se probral. ‚No, soudruhu Mevalde, já ti doporučuji, abys vstoupil do strany, a já ti budu dělat ručitele. Rozmysli si to, nespěchej na to.‘ Tak tamti to všechno přeškrtali a dali mi rok odklad.“

  • „V tom roce 1945 jsem jako desetiletý kluk zažil příchod Rudé armády. Byli unavení, svérázní ve svém vystupování, vpadli v noci, že budou u nás spát. Tam se natáhli a spali tam. Oni měli pekárny, které běžely dvacet čtyři hodin denně. Zásobovala se z nich posádka široko daleko, tam si jezdili pro chléb. Byli pracovití. Ale byly i nepříjemnosti. Rozhodli se lovit ryby. Jenže jak lovit? Hodili tam granát. Pak to posbírali. Táta je na to upozorňoval, že se to dělat nesmí.“

  • Celé nahrávky
  • 1

    Liberec, 23.09.2019

    (audio)
    délka: 02:04:37
    nahrávka pořízena v rámci projektu Příběhy regionu - Liberecký kraj
Celé nahrávky jsou k dispozici pouze pro přihlášené uživatele.

To budou znovu u moci soudruzi?

Josef Mevald se narodil 8. května 1935 v Hradci Králové. Jeho otec byl lesní geometr v polesí Přím. Rodiče bydleli do roku 1947 v obci Dolní Přím. První ročník gymnázia studoval ještě v Hradci Králové, další ročníky pak už na gymnáziu v Liberci, kam otce po válce přeložili. Maturoval v roce 1953. Potom nastoupil na nově vzniklou Vysokou školu strojní v Liberci. Po absolvování vysoké školy obdržel umístěnku do Tesly Liberec, kde pracoval nejdříve jako řadový konstruktér a později se stal vedoucím útvaru mechanizace a automatizace. V roce 1962 se vrátil na vysokou školu v Liberci. Stal se odborným asistentem a vyučoval pružnost a pevnost. Řešil také výzkumné a vývojové úkoly pro průmyslové podniky. Po roce 1968 měl velké problémy zůstat na škole. Nakonec se na fakultě udržel, ale nemohl dokončit kandidátskou práci. V roce 1989 se stal vůdcem Občanského fóra na vysoké škole. Po roce 1989 se zasloužil o transformaci školy na Technickou univerzitu Liberec. Velmi významně ovlivnil především rozvoj fakulty mechatroniky, informatiky a mezioborových studií. Žije v Liberci.