Zdeněk Matuszek

„Vyrazil jsem za spisovatelem Ivanem Klímou, abych se seznámil s obsahem prohlášení Charty 77 a podepsal ho. Zřejmě mi tehdy můj záměr rozmluvil, byl jsem mladý a můj podpis by mi zkomplikoval další život. Když jsem po letech zjistil, že mezi jejími signatáři nejsem evidován, využil jsem v roce 1989 první příležitosti a podepsal ji. Nejen Chartu, podepsal jsem také petice za propuštění Václava Havla z vězení a Několik vět, které jsem šířil dále.“

„Studium jsem nedokončil, vyloučili mě. Vždycky jsem byl rebel. Psal se rok 1977, v lednu vznikla Charta 77 a proti jejím signatářům se spustila kampaň. Nikdo nevěděl, co text obsahuje, ale všichni proti ní protestovali. Nelíbilo se mi to. Úměrně svému věku a možnostem sedmnáctiletého studenta jsem se rozhodl postavit proti režimu. V brzkých ranních hodinách jsem v několika třídách gymnázia vyňal z rámů portréty tehdejšího prezidenta Gustáva Husáka a zničil jsem je. Z okna učebny ve druhém patře jsem vyhodil sádrovou bustu Vladimíra Iljiče Lenina a na stěnu spojovací chodby mezi ředitelnou a sborovnou jsem metrovým písmem napsal nápis Vivat Charta 77. Rozběhlo se vyšetřování, StB hledala viníka. Byl jsem prozrazen a na základě toho mě vyloučili ze studia.“

„Zaplať pánbůh za vývoj po roce 1989. Co jsme chtěli, máme. Nejsou zadrátované hranice, můžeme svobodně číst a poslouchat muziku, která se nám líbí, jsem spokojený. Kdyby mi ale v roce 1990 před prvními svobodnými volbami někdo řekl, že ještě po 30 letech budeme mít v parlamentu komunisty, nevěřil bych mu.“